VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

ního příkladu dospělých. Rozvoj charakteru tak nesouvisí pouze s expli citní výukou hodnot, ale také s každodenním jednáním učitele, jeho způ sobem komunikace, zacházením s chybou a schopností vytvářet bezpečné a respektující prostředí (Vaccarezza et al., 2023; Kristjánsson, 2024). Za podnětné zjištění lze považovat také potřebu otevřenější komunikace mezi školou a rodinou. Přestože rodiče i pedagogové deklarovali podporu rozvoje charakteru, současně často předpokládali, že druhá skupina klade větší důraz na výkon a známky. Pedagogická praxe by proto měla vytvářet více prostoru pro sdílení očekávání, hodnot a představ o tom, co obě stra ny považují za důležité pro rozvoj dítěte. Specifickou oblast představuje práce s jazykem ctností. Výsledky na značují, že rodiče i pedagogové dokážou poměrně jasně pojmenovávat charakterové kvality, které považují za důležité. Česká škola však čas to postrádá prostor, v němž lze o těchto kvalitách systematicky mluvit a reflektovat je v konkrétních situacích školního života. Pedagogická praxe by proto měla více podporovat reflexi každodenních situací, prá ci s příběhy, komunitní kruhy, diskusi o konfliktech, rozhodování a me zilidských vztazích. Výsledky dále naznačují, že výchova charakteru nemůže mít na všech stup ních vzdělávání stejnou podobu. Zatímco u mladších dětí dominují vztaho vé a sociální kvality, v adolescenci sílí důraz na autonomii, odolnost, dobrý úsudek a schopnost samostatného rozhodování. Pedagogická praxe by proto měla citlivě reflektovat vývojové potřeby jednotlivých věkových období. Empirická data zároveň potvrzují význam bezpečného vztahového pro středí pro wellbeing dítěte. Respondenti opakovaně zdůrazňovali význam důvěry, respektu, psychického bezpečí a kvalitních mezilidských vztahů. Tato zjištění korespondují se současnými koncepty lidského rozkvétání (human flourishing), podle nichž lidský rozkvět nesouvisí pouze s výko nem nebo individuálním úspěchem, ale také s kvalitou vztahů, pocitem smyslu a možností zakoušet přijetí (Kristjánsson, 2015; OECD, 2025). Z praktického hlediska se jako významné ukazuje podporovat bezpečné a respektující školní klima, rozvíjet vztahovou pedagogiku, citlivěji pra covat s chybou a hodnocením, posilovat komunikaci školy a rodiny a vy tvářet větší prostor pro dialog o hodnotách, vztazích a charakterových kvalitách v každodenním životě školy. Výsledky výzkumu tak naznačují, že výchova charakteru nemusí představovat další program navíc, ale spíše

113