VÝCHOVA CHARAKTERU V ČESKÉM VZDĚLÁVÁNÍ

Dotazník obsahoval:

• uzavřené otázky, • škálové položky, • otázky s výběrem jedné či více odpovědí, • pořadové otázky zaměřené na preferenci ctností,

• i omezený počet otevřených otázek umožňujících respondentům formulovat vlastní pohled na výchovu charakteru, školní prostředí nebo vztah školy a rodiny. Respondentům byla před začátkem dotazníku představena pracovní defi nice výchovy charakteru vycházející z konceptu character education: „Charakter je soubor osobních rysů nebo dispozic, které vyvolávají kon krétní morální emoce, podmiňují motivaci a řídí chování. Charakterová výchova zahrnuje všechny zjevné i nevyjádřené vzdělávací činnosti, kte ré pomáhají mladým lidem rozvíjet pozitivní osobní hodnoty nazývané ctnosti.“ Tato definice měla zajistit alespoň základní sjednocení významu pojmu charakterová výchova pro jednotlivé respondenty. Jednotlivé otázky byly tematicky zaměřeny zejména na: • očekávané výsledky vzdělávání, • kritéria výběru školy, • význam výchovy charakteru, • preferované ctnosti a charakterové kvality,

• vztah mezi rozvojem charakteru a školním výkonem, • roli školy a rodiny při formování charakteru dítěte, • školní klima, vztahy a osobnost učitele, • vzájemné vnímání priorit rodičů a pedagogů.

Součástí dotazníku byly také sociodemografické položky umožňující po rovnávat odpovědi respondentů podle vzdělání, typu školy, regionu, veli kosti obce, věku dítěte nebo role respondenta. Výzkumný nástroj byl koncipován tak, aby umožnil propojit empiric ká data s hlavními koncepty současné character education. Výzkum se proto nezaměřoval pouze na obecné postoje k hodnotám, ale také

60