ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

se žalobkyně, pokud by ve stanovené lhůtě neodpověděla na tyto otázky, vystavuje uložení penále. Dopisem ze dne 27. listopadu 1997 žalobkyně setrvala na svém původním stano- visku. Dne 15. května 1998 Komise přijala rozhodnutí, dle kterého (výrok 1) žalobkyně je povinna odpovědět na všechny čtyři sporné otázky, ve lhůtě 30 dnů ode dne jeho oznámení. Dále Komise rozhodla, že „neposkytne-li [žalobkyně] vyžádané informace za podmínek určených ve výroku 1, ukládá se jí penále ve výši 1000 zúčtovacích jedno- tek za každý den prodlení ode dne uplynutí lhůty stanovené ve výroku 1“. Soudní dvůr věc posoudil a rozhodnutí Komise v části vynucující si součinnost, ze které by mohlo vzejít nebezpeční trestního stíhání žalobkyně, zrušil. Ve zbytku žalobu zamítl. Vyšel přitom z následujícího: „… je důležité vyvarovat se toho, aby právo na ob- hajobu mohlo být nenávratně narušeno v rámci řízení o předběžném šetření, která mohou mít pro prokázání protiprávního charakteru chování podniků určující povahu (rozsudky Orkem, bod 33, a Société Générale, bod 73). Ustálená judikatura však uznává, že za účelem zachování užitečného účinku čl. 11 odst. 2 a 5 nařízení č. 17 je Komise oprávněna zavázat podnik k tomu, aby poskytl veškeré potřebné informace vztahující se ke skutkovému stavu, které jsou mu známy, a aby jí předal případně příslušné dokumenty, jež má k dispozici, a to i tehdy, když mohou sloužit k proká- zání protisoutěžního chování vůči němu samotnému nebo vůči jinému podniku (rozsudky Soudního dvora Orkem, bod 34, ze dne 18. října 1989, Solvay v. Komise, 27/88, Recueil, s. 3355, zveřejnění shrnutí, a Société Générale, bod 74). Přiznání absolutního práva nevypovídat, jehož se domáhá žalobkyně, by totiž zašlo za hranice toho, co je nezbytné pro zachování práva na obhajobu podniků, a představovalo by pro Komisi neodůvodněnou překážku v plnění jejího poslání dbát na dodržování pra- videl hospodářské soutěže na společném trhu, které je jí svěřeno článkem 89 Smlouvy o ES (nyní po změně článek 85 ES). Z toho plyne, že podniku, jenž je adresátem rozhodnutí o žádosti o informace ve smyslu čl. 11 odst. 5 nařízení č. 17, lze přiznat právo nevypovídat jen do té míry, do jaké by byl nucen poskytnout odpovědi, které by ho dovedly k připuštění existence protiprávního jedná- ní, které přísluší prokázat Komisi (rozsudek Orkem, bod 35). … Otázky 1.6, 1.7 a 2.3 obsahují ve svých prvních třech odrážkách pouze žádosti o informace skutkové povahy a o předání již předtím existujících dokumentů. Srovnatelné otázky nebyly Soudním dvorem v rozsudku Orkem prohlášeny za protiprávní. Z toho plyne, že žalobkyně byla povinna na ně odpovědět. Naproti tomu ve své poslední odrážce se tyto tři otázky nevztahují jen na skutkové informace. Komise na těchto místech žalobkyni stejnými slovy vyzývá, aby popsala zejména „předmět“ setkání, jichž se měla zúčastnit, a během setkání „přijatá rozhodnutí“. Přitom

18