ZÁKAZ NUCENÍ K SEBEOBVIŇOVÁNÍ PŘI ČINNOSTI INSPEKTORÁTU PRÁCE / Jakub Morávek (ed.)

vědí svědka podle § 89 odst. 2 a § 97 a násl. tr. ř. Nemá však hmotněprávní význam v tom směru, že se takovýto pachatel dopouští přečinu křivé výpovědi a nepravdivého znaleckého posudku podle § 346 odst. 2 tr. zákoníku. “ Z uvedeného vyplývá, že se osoba nemůže dopustit trestného činu křivé výpovědi, jestliže uvádí nepravdivé či zkreslující úda- je o jím spáchaném trestném činu. Pokud by však nepravdivé informace nesouvisely s jejím protiprávním jednáním, lze takovou výpověď postihnout v souladu s Trestním zákoníkem. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby orgány činné v trestním řízení u osoby stíhané pro spáchání trestného činu křivé výpovědi, jež spočívá v nepravdivém popsání okol- ností spáchání jejího protiprávního jednání, v prvé řadě posoudily jako předběžnou otázku dle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád, skutečnost, zda tato osoba není sama pachatelem, případně účastníkem, předmětného trestného činu. Pokud by se prokázala účast takové osoby na vyšetřovaném trestném činu, nemohla by pak být tato osoba trestně odpovědná za uvedený trestný čin křivé výpovědi. 12 Stejný princip uplatnil Nejvyšší soud i ve vztahu k trestnému činu krácení daně, poplatku a obdobné povinné platby dle ustanovení § 240 Trestního zákoníku. Dle jeho názoru nelze „ zatajení příjmu, docíleného pachatelem trestným činem, v daňovém přiznání a neodvedení daně z takového příjmu […] posuzovat jako zkrácení daně podle § 148 tr. zak., 13 neboť pachatel by se tak nepřímo nutil k oznámení své vlastní trestné činnosti, což je v rozporu se zásadou, že k doznání nesmí být obviněný donucován žád- ným způsobem. “ 14 Za těchto podmínek se tak pachatel nemůže dopustit trestného činu krácení daně a být za něj sankcionován. Opačný postup by představoval nezákon- né donucování k doznání a vystavení se tak nebezpečí trestního stíhání pro prvotní protiprávní jednání (např. neoprávněné podnikání nebo lichva), ze kterého pachateli vyplynul příjem, z něhož neodvedl povinnou platbu. 15 Na rozdíl od výše uvedeného případu však byla Nejvyšším soudem odmítnuta námitka obviněného, který se domáhal vyslovení nepřípustnosti trestního stíhání pro trestný čin legalizace výnosů z trestné činnost, a to z důvodu, že stíhání osoby za jed- nání, kterým se snažila zakrýt své jiné protiprávní jednání, představuje dle názoru obviněného nezákonné donucování k vlastnímu přiznání, jež porušuje zásadu zákazu sebeobviňování. Nejvyšší soud uvedenou argumentaci obviněného nepřijal s pouka- zem na skutkovou podstatu trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti, kdy tato skutková podstata neobsahuje jako svůj znak povinnost doznat se ke spáchání předchozího protiprávního konání. Cílem této skutkové podstaty je oproti tomu „ po- stihnout jednání, které navazuje na předchozí trestnou činnost stejné či jiné osoby, přičemž 12 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 11 Tdo 184/2008 ze dne 11. 11. 2008. 13 Pozn.: Ke dni vydání uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu byl trestný čin krácení daně, poplatku a obdobné povinné platby upraven v ustanovení § 148 trestního zákoníku v tehdy platném znění. 14 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 10 To 369/2004 ze dne 21. 12. 2004 (R 30/2006 tr.). 15 Rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 2 Tzn 80/97 ze dne 24. 09. 1997 (R 41/1998 tr.).

70