SLP 02 (2013)

XIV. DOBA A MÍSTO VÝKONU PRÁCE Jak doba, tak místo výkonu práce byly coby znaky závislé práce opuštěny s účin- ností k 1. 1. 2012. Nemá se již jedna o znaky, ale podmínky výkonu práce. 849 Jedná se o změnu legislativní úpravy, která nemá oporu v dosavadní české 850 ani zahraniční judikatuře, nauce a zatím ani v současné kontrolní praxi. 851 Znaky jako doba práce, místo práce a způsob placení považovala již prvorepubliková československá literatura za podpůrné pomůcky při určení služební smlouvy. 852 Někdy byly u zaměstnance napl- něny, jindy ne. Výkon práce po určitou dobu, resp. sjednání služební smlouvy na urči- tou dobu (trvání služebního poměru po určitou dobu) nebyly podstatnými znaky ani služební smlouvy, ani služebního poměru. 853 Se změnami v organizaci práce sice došlo k dalšímu oslabení možnosti zaměstna- vatele jednostranně určovat určit čas, délku, místo a způsob výkonu práce, je-li ale v daném vztahu toto právo přítomno, pak velmi napomáhá v identifikaci nadřízenosti zaměstnavatele. 854 Typickým příkladem pro rozlišení výkonu závislé a nezávislé (sa- mostatné) práce je případ obchodního zástupce. Dle ust. § 84 odst. 1 věty druhé ně- meckého HGB 855 svědčí pro charakterizaci jako nezávislé práce skutečnost, že dotyčná osoba svou činnost může svobodně vykonávat, není tedy prostorově a časově vázána dispozicemi jiné osoby. 856 Stejně tak judikatura Nejvyššího správního soudu dovodila, že obchodní zástupce, který koná práci mimo provozovnu zaměstnavatele dle svých ča- sových dispozic, a to hlavně na základě vlastní znalosti potřeb zákazníků, není zaměst- nancem. 857 Obchodním zástupcem není ani ten, kdo nemá povinnost navštěvovat ur- čitý počet zákazníků v určité době a kdo nemusí podávat o výsledku návštěv zprávy. 858 849 Tisk 411 PS P ČR, zvláštní část důvodvé zprávy, bod 4, str. 116. 850 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 9. 2011, č.j. 1 Afs 53/2011, bod 32 dále rozsudek Nejvyššího právního soudu ze dne 21. 3. 2006, č.j. 2 Afs 131/2005-49. 851 Srov. rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 11. 6. 2012, č.j. 1945/1.30/12/14.3, str. 1 a násl. a rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce ze dne 4. 6. 2012, č.j. 1797/1.30/12/14.3, str. 2 a násl. Z dřívější judikatury rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích 10 Ca 3/2003 a z judikatury Nejvyššího správního soudu k pracovní činnosti především rozsudek ze dne 13. 4. 2010, sp. zn. 1 Afs 126/2009-73. 852 Rouček, F.; Sedláček, J. a kol.: Komentář k československému obecnému zákoníku občanskému a ob- čanské právo platné na Slovensku a Podkarpatské Rusi, reprint Olomouc, ASPI, 2002, str. 192. 853 Srov. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. 7358/33, Svépomoc 1933, str. 286. 854 Srov. Niebler, M.; Meier, H.; Dubber, A.: Arbeitnehmer oder freier Mitarbeiter? Grundlagen und Praxi des Arbeitsrechts, Berlin, Erich Schmidt 1994, str. 33 a dále především Krajský soud v Ústí nad Labem rozsudek ze dne 27. 11. 2002, sp. zn.15 Ca 219/2000. 855 Handelsgesetzbuch in der im Bundesgesetzblatt Teil III, Gliederungsnummer 4100-1, ve znění čl. 2 odst. 39 zákona ze dne 22. 12. 2011 (BGBl. I S. 3044). 856 Dietrich, T.; Hanau, P.; Schaub, G.: Erfurter kommentar zum Arbeitsrecht, 3. vyd., Mnichov, C.H. Beck, 2003, str. 1374, marg. č. 117. 857 Srov. Langer, L.: Je obchodní zástupce zaměstnancem nebo podnikatelem?, str. 157. Jinak obchodní cestující či jednatelé byli dle ust. § 1 odst. 1 písm. c) zákona o soukromých zaměstnancích historicky tradičně považováni za zaměstnance a cit. zákon se na ně proto vztahoval. 858 Srov. Chyský, J.: Pracovní právo, Praha, Práce 1950, str. 86.

172