ČPŽP 45 3/2017

3/2017 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR v průjezdním úseku silnice obcí je povinna pečovat tato obec z toho titulu, že se jedná o veřejnou zeleň, která je součástí veřejného prostranství, a to bez ohledu na to, komu tyto pozemky patří. Opačný názor, tedy, že dřeviny rostoucí v prů- jezdních úsecích silnic jsou součástí pozemku, na kterém rostou, a péče o ně je povinností vlastníků těchto pozemků, zastávalo Ministerstvo životního prostředí a některé soudy (např. Krajský soud v Plzni 5 ). K této otázce se vyslovil i Ústavní soud, který se danou problematikou zabý- val opakovaně, 6 když aplikoval zejména příslušná ustanovení zákona o pozemních komunikacích, ve znění účinném do 31. 12. 2015, 7 zákona č. 128/2000 Sb., o ob- cích (dále jen „zákon o obcích“), 8 jakož i občanského zákoníku. Například v usnesení sp. zn. IV. ÚS 2615/15 ze dne 17. 2. 2016 došel Ústavní soud k závěru, že „ v posuzovaném případě výklad aplikovaných ustanovení silniční- ho zákona, zákona o obcích a občanského zákoníku ve vztahu k čl. 11 odst. 3 Listiny považuje Ústavní soud za ústavně konformní. Názor odvolacího soudu, že o silniční vegetaci podél průjezdního úseku silnice, byť tvoří součást veřejné zeleně, je povinen se starat její vlastník, kterým je vlastník pozemku, na kterém vegetace roste, Ústavní soud považuje za souladný z ústavní zásadou vyjádřenou v čl. 11 odst. 3 Listiny, podle které vlastnictví zavazuje a nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy .“ V nálezu sp. zn. II. ÚS 2200/15 ze dne 22. 11. 2016 Ústavní soud vyhověl ústavní stížnosti města Pelhřimov a zrušil rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 6. 2015, č. j. 3 As 164/2014-28, neboť jím bylo porušeno právo stě- žovatele na samosprávu, zaručené čl. 8 ve spojení s čl. 101 odst. 4 Ústavy České republiky. Přiklonil se tak tedy k druhému z výše zmiňovaných právních názorů. S ohledem na povahu stěžovatele i předmět řízení představoval návrh podaný městem Pelhřimov zvláštní typ návrhu, zakotvený v čl. 87 odst. 1 písm. c) Ústavy a § 72 odst. 1 písm. b) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, který bývá ozna- čovaný jako tzv. komunální ústavní stížnost ( Kommunalbeschwerde ). Tento typ řízení se v několika směrech odlišuje od úpravy „obecné“ ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, a to mimo jiné i v tom směru, že zatímco v řízení 5 Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 19. 9. 2014, sp. zn. 64 Co 132/2014, publikovaný v časo- pise Soudní rozhledy , č. 11-12/2014, s. 410. 6 Veškerá judikatura Ústavního soudu je dostupná na http://nalus.usoud.cz. 7 K tomuto zákonu blíže srov. např. FASTR, P. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem a vy- hláškou . 6. aktualizované a doplněné vydání, Linde Praha, a. s., 2003, KOČÍ, R. Zákon o pozemních komunikacích s komentářem , 3. vydání. Praha: Leges, 2010 nebo ČERNÍN, K. a kol. Zákon o pozem- ních komunikacích: komentář , Praha: Wolters Kluwer 2015. K problematice místních a účelových komunikací dále srov. MÁCHA, A., HUNEŠ, K. Místní a účelové komunikace . Praha: Leges, 2016. 8 K tomuto zákonu blíže srov. např. KOPECKÝ, M. a kol. Zákon o obcích: komentář , Praha: Wolters Kluwer, 2015.

ͩͨͪ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ