ČPŽP 45 3/2017

3/2017 Z JUDIKATURY ÚSTAVNÍHO SOUDU ČR o obecné ústavní stížnosti Ústavní soud zkoumá porušení ústavně zaručených zá- kladních práv nebo svobod stěžovatele, v případě tzv. komunální ústavní stížnosti přezkoumává Ústavní soud nejen porušení ústavně zaručeného práva na územ- ní samosprávu (čl. 8 Ústavy), ale i zákonnost takového zásahu ve smyslu čl. 101 odst. 4 Ústavy, čímž se přezkumný práh snižuje na hranici zákonnosti. 9 Z teore- tického hlediska se proto stricto sensu ani o „ústavní“ stížnost nejedná, byť ji takto Ústava v čl. 87 odst. 1 písm. c) označuje. Průběh sporu Na základě rozhodnutí silničního správního úřadu (Krajského úřadu Kraje Vysočina) bylo městu Pelhřimov podle § 35 odst. 2 zákona o pozemních komuni- kacích 10 nařízeno odstranění zdroje ohrožení silnice I/19 v intravilánu místní části Starý Pelhřimov a provozu na ní, spočívající ve skácení dvou kusů stromů 11 v těsné blízkosti silnice. Rozhodnutí bylo vydáno na návrh Policie ČR, Krajského ředitel- ství policie kraje Vysočina (jako dotčeného orgánu státní správy ve věci bezpeč- nosti a plynulosti silničního provozu ve smyslu § 15 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích), z důvodu hrozby pádu ulomených větví na vozovku a projíždějící vozidla. Stromy se nacházely na parcele ve vlastnictví státu s právem hospodaření zapsaným v katastru nemovitostí pro Ředitelství silnic a dálnic. Krajský úřad na- řídil stěžovateli pokácení stromů s tím, že o silniční vegetaci v průjezdním úseku silnice je povinna pečovat obec, neboť se jedná o veřejnou zeleň, která je součástí veřejného prostranství (ve smyslu § 34 zákona o obcích), a to bez ohledu na to, kdo tyto pozemky vlastní. Stěžovatel s tímto rozhodnutím nesouhlasil a namítal, že neexistuje zákonná úprava, která by silniční správní úřad opravňovala k ulože- ní předmětné povinnosti obci v samostatné působnosti. S následným odvoláním k Ministerstvu dopravy však neuspěl a správní rozhodnutí se mu nepodařilo zvrá- tit ani ve správním soudnictví. Krajský soud v Brně jeho žalobu jako nedůvodnou zamítl a stejně dopadla také následná kasační stížnost. Nejvyšší správní soud dospěl v napadeném rozhodnutí k závěru, že krajský úřad postupoval správně, když městu Pelhřimov uložil pokácení stromů ohrožují- cích silnici, neboť je dle § 35 odst. 2 zákona o pozemních komunikacích subjektem 10 „ Silniční správní úřad zjišťuje zdroje ohrožování dálnice, silnice a místní komunikace a zdroje rušení silničního provozu na nich. Zjistí-li zdroj ohrožení jiný, než je uveden v odstavci 1, nařídí silniční správní úřad jeho provozovateli nebo vlastníku odstranění zdroje tohoto ohrožení. Nevyhoví-li pro- vozovatel nebo vlastník zdroje ohrožení, silniční správní úřad rozhodne o odstranění zdroje ohrožení na jeho náklady.“ 11 Konkrétně se jednalo o topoly, jeden byl ve špatném stavu (hniloba na bázi kmene, jizva po úderu blesku), druhý jevil známky zhoršeného stavu (prosychání). 9 K tomu srov. např. nálezy Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 471/2000 ze dne 4. 10. 2000 (N 140/20 SbNU 9) nebo sp. zn. IV. ÚS 331/02 ze dne 30. 9. 2002 (N 113/27 SbNU 245)].

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͩͨͫ