ČPŽP 45 3/2017

3/2017 STUDENTSKÉ VÝZKUMNÉ OKÉNKO prokázána na základě jasných a přesvědčivých důkazů “. 14 Tento princip se následně promítl i v preambuli Rámcové úmluvy OSN o změně klimatu (UNFCCC) nebo v čl. 191 odst. 2 Smlouvy o fungování Evropské unie (SFEU). Další argumentační rovinu přestavuje odkaz na čl. 2 (právo na život) a čl. 8 (prá- vo na respektování soukromého a rodinného života) Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (EÚLP). Právo na život Evropský soud pro lid- ská práva (ESLP) spojil s právem na příznivé životní prostředí například v případu Öneryildiz proti Turecku , 15 ve kterém konstatoval, že stát je povinen chránit obča- ny proti všem ohrožujícím situacím, včetně environmentálních rizik. Judikatura ESLP dlouho chápala příčinnou souvislost při dokazování újmy na zdraví způso- bené poškozením životního prostředí spíše rigidně. 16 V případu Taşkin a ostat- ní proti Turecku 17 nicméně ESLP připustil, že porušení čl. 8 EÚLP představuje i pouhé ohrožení zdraví (nemajetková újma). Již tím je založena povinnost státu přijmout přiměřená a vhodná opatření k zajištění práva dle čl. 8 odst. 1 EÚLP. Těžiště argumentace spočívá v právu národním. Čl. 21 nizozemské Ústavy vyja- dřuje povinnost státu udržovat zemi obyvatelnou, jakož i chránit a zlepšovat životní prostředí. 18 V občanském zákoníku ( Burgerlijk Wetboek ) pak nalezneme obecnou úpravu prevenční povinnosti a deliktní odpovědnosti. Za občanskoprávní delikt je mimo jiné považováno jednání či opomenutí, které lze dle nepsaného práva pova- žovat za společensky nežádoucí, a to vždy, pokud takové jednání či opomenutí nelze ospravedlnit. 19 Právě nizozemská klimatická politika sledující k roku 2020 pouze 16% redukční cíl vůči roku 1990, je dle Urgendy takovýmto občanskoprávní de- liktem (viz dále). 20 2.3 Argumentace vlády Vláda nejprve zpochybnila aktivní legitimaci Urgendy, která nevystupovala pou- ze sama za sebe a 886 občanů, ale i za současné a budoucí generace v cizích zemích. 14 ŠTURMA, Pavel a kol. Casebook: výběr případů z mezinárodního práva veřejného. 3. vydání. Praha: Univerzita Karlova v Praze, Právnická fakulta, 2015. s. 228. 15 Bod 59. rozsudku ESLP ze dne 30. 11. 2004 ve věci Öneryildiz proti Turecku (stížnost č. 48939/99). 16 JANČÁŘOVÁ, Ilona a kol. Právo životního prostředí: obecná část . Brno: Masarykova univerzita, 2016. s. 60. 17 Bod 113 rozsudku ESLP ze dne 10. 11. 2004 ve věci Taşkin a ostatní proti Turecku (stížnost č. 46117/99). 18 čl. 21 Nederlandse Grondwet . [online]. [cit. 11. 03. 2017]. V angličtině dostupné na: . 19 § 6:162 odst. 2 Burgerlijk Wetboek: „ As a tortious act is regarded […] and an act or omission in vio- lation […] of what according to unwritten law has to be regarded as proper social conduct, always as far as there was no justification for this behaviour. “ 20 COX, Roger. The Liability of European States for Climate Change. Utrecht Journal of International and European Law , 2014. 30(78). s. 150.

ͩͩͰ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ