ČPŽP 45 3/2017

3/2017 STUDENTSKÉ VÝZKUMNÉ OKÉNKO 2.5.1 Závažnost rizik klimatické změny a potřebná redukční opatření Soud vycházeje ze zjištění IPCC a dalších skutečností, na kterých se účastníci shodli, shledal 2°C hranici vzestupu průměrné globální teploty k předindustriální úrovni jako výchozí pro tvorbu národních strategií snižujících emise skleníkových plynů. 44 Překročení této hranice by způsobilo nebezpečné a nevratné klimatické změny, které by vážně ohrozily životní prostředí a lidstvo samo. Soud připomenul, že území některých států Oceánie (např. Fidži, Tuvalu) se pravděpodobně ocitnou pod hladinou Pacifiku již při zvýšení teploty o 1,5°C. 45 K míře redukčních opatření soud upozornil, že k udržení koncentrace CO 2 v at- mosféře pod 450 ppm si Evropská unie vůči roku 1990 stanovila 20% redukční cíl do roku 2020, 40% cíl do roku 2030 a 80% cíl do roku 2050. 46 S argumentem vlády, že nizozemský 16% cíl k roku 2020 je dostačující, neboť Evropská unie jako celek svým redukčním cílům dostojí, se soud vypořádal zevrubnou analýzou tří možných přístupů ke snižování emisí. 47 První z nich počítal s fixním ročním pro- centním snížením emisí (např. 5% snížení vůči každému předešlému roku). Dru- hý přístup fixoval roční celkové množství vypuštěných skleníkových plynů (např. snížení o 5% každý rok). Poslední scénář odpovídal modelu tzv. odložené redukce plánované nizozemskou vládou, tedy do roku 2030 stanovit nižší redukční cíl, kte- rý by k roku 2050 strmě narostl. Ačkoli výsledek všech těchto přístupů je stejný (v roce 2050 by se vypouštělo stejné množství emisí), je zřejmé, že v absolutních číslech by se nejvíce skleníkových plynů vypustilo při realizaci současné klimatic- ké politiky nizozemské vlády. Nejnižší objem vypuštěných emisí by způsobil první přístup. Rizika klimatické změny hrozící z tohoto přístupu jsou tudíž mnohem menší. Zároveň technologická a ekonomická náročnost redukce by byla při odklá- dání přijetí mitigačních opatření logicky mnohem vyšší. Soud dal za pravdu Urgendě v tom, že pokračování v současné klimatické po- litice vlády by vedlo ke zvýšené kumulaci CO 2 v atmosféře, než kdyby byla přijata okamžitá mitigační opatření (ať už prvním nebo druhým způsobem). 48 2.5.2 Zákonná povinnost státu vůči Urgendě Soud v této části rozsudku připomněl, že ujednání v mezinárodních klimatic- kých smlouvách, stejně jako zásada mezinárodního práva znečišťovatel platí a „ no- - harm principle “, nezakládají právní nárok fyzických nebo právnických osob, jinak 44 Bod 4.14. rozsudku. 45 Tamtéž. 46 Bod 4.29. rozsudku. Blíže Climate strategies & targets [online]. [cit. 24. 03. 2017]. Dostupné na: 47 Body 4.32. an. rozsudku. Jednotlivé přístupy včetně grafického znázornění podrobně vysvětleny v COX, Roger. A climate... s. 153-155. 48 Bod 4.85. rozsudku.

ͩͪͪ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ