ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA spojených – vytýkána tak mimo jiné byla (a to nejen ve vztahu ke správním de- liktům proti životnímu prostředí) neodůvodněná rozdílnost ve vymezení skutko- vých podstat (přílišná abstraktnost a naopak přílišná konkrétnost), rozdílná kon- strukce rozpětí sankcí, která neodráží typovou nebezpečnost deliktů, 5 odlišnost v okruhu orgánů oprávněných k sankcionování, rozdílnost ve fakultativnosti či obligatornosti ukládání sankcí či rozdílné vymezení lhůt. 6 Opakovaně bylo voláno po legální definici správního deliktu 7 a vytvoření zákona, který by upravil pod- mínky odpovědnosti obdobně, jako činí přestupkový zákon v případě fyzických osob. Nová úprava správního trestání tyto nedostatky částečně řeší zavedením jednotného pojmu přestupku a shodnou úpravou základních institutů správní od- povědnosti fyzických, právnických i fyzických podnikajících osob. Nový přestupkový zákon definuje přestupek jako společensky škodlivý proti- právní čin, který je v zákoně za přestupek výslovně označen a který vykazuje znaky stanovené zákonem, nejde-li o trestný čin . 8 Pojetí přestupku tak zůstává materiálně- -formální. 9 V případě přestupků byla společenská škodlivost znakem stanoveným již původním přestupkovým zákonem, 10 v případě správních deliktů byla někdy škodlivost jako znak dovozována teorií. 11 Ke vzniku přestupku je nutné naplnit for- mální i materiální znak přestupku, tj. určitou míru společenské škodlivosti. Správní orgán, který řízení vede, tedy musí v konkrétním případě vždy zkoumat, zda je na- plněna podmínka společenské škodlivosti. Není-li podmínka splněna, nelze dané jednání považovat za přestupek, a to výslovně také v případě pachatele právnické nebo fyzické podnikající osoby. Po sjednocení úpravy správního trestání může být pachatelem přestupku fyzic- ká, právnická i fyzická podnikající osoba. Ve vztahu ke vzniku odpovědnosti fyzic- kých osob nedošlo k větším změnám, avšak definice pachatele-fyzické osoby byla rozšířena. Fyzická osoba je pachatelem, jestliže svým zaviněným jednáním naplnila znaky přestupku nebo jeho pokusu, je-li trestný, 12 dovršila patnáctý rok věku, 13 a byla v době jeho spáchání příčetná. 14 Nově je definice pachatele-fyzické osoby rozšíře- 5 Hendrych, D. a kol., op. cit., str. 325. 6 K tomu více Damohorský, M. a kol.: Právo životního prostředí. 3. vydání. C.H. Beck 2010, str. 80. 7 Damohorský, M. Deliktní odpovědnost v ochraně životního prostředí, op. cit., str. 13. Též Prášková, H. Správní delikty právnických osob. Acta Universitatis Carolinae. Iuridica . 1992, 1992/3, str. 4-5. 8 Viz § 5 9 K tomuto podrobněji důvodová zpráva k přestupkovému zákonu, op. cit., str. 143. 10 Srov. § 2 odst. 1 zák. č. 200/1990 Sb., stanovil že: „Přestupkem je zaviněné jednání, které porušuje nebo ohrožuje zájem společnosti…“ 11 Viz např. Sládeček, Vladimír. Obecné správní právo. 3. aktualiz. a uprav. vyd. Praha: Wolters Kluwer Česká republika, 2013, str. 193. 12 § 13 odst. 1

13 § 18 14 § 19

ͩͮ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ