ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA které směřuje k dokonání přestupku, jestliže k tomuto přestupku nedošlo . 63 Pokud však pachatel od dokonání přestupku dobrovolně upustil a odstranil nebezpečí , které jeho jednáním vzniklo zájmu chráněnému zákonem, jeho odpovědnost zanikne. 64 Pokus je klasickým trestněprávním institutem; trestnost pokusu je standardně odůvodněna tak, že nedošlo-li k zákonem předpokládanému následku jednání, není tím obecně snížena škodlivost daného jednání, a pachatel by tak měl být odpovědný, jako kdyby právem předpokládaný následek nastal. Při zavádění trestněprávních in- stitutů do systému správního trestání byl při přípravě nového přestupkového zákona zohledňován fakt, že přestupky nesou oproti trestným činům nižší míru společenské škodlivosti. Trestní právo je prostředkem ultima ratio , a tedy ne všechny instituty trest- ního práva lze použít pro správní trestání, aby přitom jejich použití zůstalo přiměřené závažnosti přestupku. 65 V novém přestupkovém zákoně je tak nakonec v těchto přípa- dech zakotvena pouze možnost využití určitého institutu (pokus, postih organizátora, návodce, pomocníka). Ten pak musí být ještě výslovně zakotven ve zvláštním záko- ně, není možné jej aplikovat pouze na základě přestupkového zákona. V souvislosti s trestností pokusu k tomu důvodová zpráva ještě uvádí, že v minulosti nebyly skut- kové podstaty ve zvláštních zákonech vytvářeny s ohledem na jeho možnou trestnost, i proto by mohlo být automatické trestání pokusu příliš přísné. Pokus tak není trestný obecně ve všech případech, ale pouze v případech, kdy tak stanoví zákon 66 (tj. zákon, který v sobě obsahuje skutkovou podstatu konkrétní- ho přestupku). V případě přestupků na úseku ochrany životního prostředí by bylo vhodné možnost trestnosti pokusu zvážit a v některých případech ji do příslušných složkových zákonů zakotvit. Pokus by pak neměl být trestný v případě všech skutko- vých podstat, jejichž cílem je chránit životní prostředí (ostatně u některých to vylu- čuje přímo jejich povaha), ale jen u těch závažnějších, u nichž již pokus určitého jed- nání vyvolává poměrně vysokou míru ohrožení. 67 Toto řešení by tedy do budoucna vyžadovalo rozdělení skutkových podstat přestupků dle jejich závažnosti, respektive podle míry ohrožení, kterou vyvolává již pokus daného popsaného jednání. Odpovědnost organizátora, pomocníka a návodce. V obecné rovině je upraven též institut blížící se klasickému trestněprávnímu účastenství (v užším smyslu 68 ), ačkoli jej tak přestupkový zákon výslovně nepojmenovává. Řadí jej pod defini- ci pachatele fyzické osoby, a to především proto, že odpovědnost účastníka není 63 § 6 odst. 1 64 § 6 odst. 4 65 Viz důvodová zpráva k přestupkovému zákonu, op. cit., str. 146-147. 66 § 6 odst. 3 67 K tomuto též důvodová zpráva k přestupkovému zákonu, op. cit., str. 147. 68 Jelínek, J. a kol. : Trestní právo hmotné. Obecná část – Zvláštní část. Leges. Praha 2016, str. 319-329.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͪͫ