ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA zón a změnami v právní úpravě udělování výjimek ze základních ochranných podmínek. Regulace stavební činnosti se dotýkají především změny základ- ních ochranných podmínek ve spojení s novým pojetím zonace, změny v udě- lování výjimek a konečně nové ustanovení týkající se výkonu územně-pláno- vací a stavební činnosti v ZCHÚ (§ 44a). 5) Tzv. transpoziční novela zákona EIA (zákon č. 326/2017 Sb.) přináší celou řadu změn, z hlediska regulace stavební činnosti při ochraně přírody a krajiny patří mezi nejpodstatnější změna definice tzv. navazujícího řízení, tedy říze- ní, ke kterému je nezbytné doložit závazné stanovisko EIA. Definice přináší taxativní výčet navazujících řízení. Najisto je tímto postaveno, že např. řízení o výjimce ze základních ochranných podmínek ZCHÚ není navazujícím říze- ním. Novela dále nově koncipuje výčet záměrů podléhající posuzování vlivů na životní prostředí, který je výrazným způsobem zúžen. Formát článku neposkytuje dostatečný prostor pro komplexní analýzu všech změn v právní úpravě, které mají dopad na regulaci stavební činnosti a změn v území z důvodu ochrany přírody a / nebo krajiny, neboť tyto změny jsou velmi rozsáhlé. Zároveň příslušné zákonné změny zatím nenabyly účinnosti, takže ne- lze využít poznatků praxe. Z těchto důvodu je věnována pozornost pouze vybra- ným změnám, které však autorka považuje z hlediska jejich dopadu za zásadní. Společným jmenovatelem těchto změn je institut závazného stanoviska. Je třeba přitom upozornit, že institut závazného stanoviska je klíčovým ná- strojem ochrany životního prostředí při výstavbě a změnách v území, jeho vý- znam výrazně vzrostl novelou zákona EIA z roku 2015 (zákonem č. 39/2015 Sb.), která změnila formu stanoviska EIA na závazné stanovisko. Tato změna formy sice na jednu stranu posílala institut posuzování vlivu záměrů na životní prostředí, na stranu druhou však přinesla riziko vzájemných rozporů mezi závazným stano- viskem EIA a závaznými stanovisky vydávanými pro účely řízení podle stavebního zákona jednotlivými orgány ochrany životního prostředí po linii složkové ochra- ny, aniž by byl zakotven mechanismus prevence takového rozporu či zvažována otázka nezbytnosti a účelnosti takovéto „dvojí“ linie ochrany životního prostředí prostřednictvím závazných stanovisek. Právní úprava ochrany veřejných zájmů včetně zájmu ochrany životního pro- středí při výstavbě prostřednictvím závazných stanovisek a zejména pak praxe přitom ukazuje mechanismus závazných stanovisek jako dosti nefunkční, který vyžaduje koncepční změny ať již formou změny právní úpravy uplatňování závaz- ných stanovisek do řízení podle stavebního zákona nebo koncepční změnou povo- lovacích mechanismů ať již ve stavebním právu nebo na úseku životního prostředí. Problémů v právní úpravě i praxi uplatňování závazných stanovisek je přitom celá škála. Namátkou se jedná o otázky jejich obsahu, zejména formulace podmínek

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͮͩ