ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA žádné právo nezakládají. Přitom zákonodárce neupravil pro výluku obnovy žádné podmínky, které by ji odůvodňovaly, např. jiným převažujícím zájmem, který by mohl představovat zájem na ochraně právní jistoty osob, které na základě nezá- konného stanoviska nabyly práva. Opět se tak jedná o právní úpravu, která bez- precedentním způsobem porušuje základní východiska a hodnoty právního státu, včetně porušení principu procesní rovnosti účastníků řízení, neboť mezi nimi za- kládá nerovnost, když obnovu připouští pouze „ve prospěch žadatele“, v případě negativního rozhodnutí ve věci. V konečném důsledku právní úprava výrazně zvyšuje riziko nezákonných rozhodnutí, neboť nezákonnost závazného stanoviska „zatíží“ svojí nezákonností i navazující rozhodnutí a může tak být důvodem ke zrušení navazujícího rozhod- nutí v rámci soudního přezkumu, a to za situace, kdy soudní přezkum zákonnosti bude v řadě případů jedinou možností nápravy nezákonnosti takového správního rozhodnutí. Právní úprava tak v sobě nese riziko vyššího počtu řízení o žalobě proti rozhodnutí správního orgánu. Výše popsaná právní úprava je nejen v rozporu s ústavními principy právní- ho státu, zejména se zásadou zákonnosti a se základními atributy spravedlivého procesu, ale taktéž výrazně snižuje ochranu veřejného zájmu, kterou významným způsobem v řízeních podle stavebního zákona mají garantovat dotčené orgány právě prostřednictvím institutu závazných stanovisek. V případě veřejného zájmu na ochraně přírody a krajiny v řízeních podle stavebního zákona je dopad této právní úpravy umocněn několika současně působícími faktory: – Ochrana přírody a krajiny je chráněna prostřednictvím většího okruhu závaz- ných stanovisek (podrobněji viz výše). – Právní úprava ochrany přírody je taktéž chráněna závazným stanoviskem EIA, kterého se právní úprava plně dotýká, přičemž se současně účinností tzv. trans- poziční novely zákona EIA (zákon č. 326/2017 Sb.) výrazně snižuje počet zá- měrů, na které právní úprava zákona o posuzování vlivů na životní prostředí vztahuje. Zejména se snižuje počet tzv. podlimitních záměrů a dále počet ob- ligatorně posuzovaných záměrů. 13 Ve vztahu k požadavkům na právní úpravu EIA plynoucími z mezinárodního a unijního práva, konkrétně z tzv. Aarhuské 13 Srov.: Důvodová zpráva k zákonu č. 326/2017 Sb., kterým se mění zákon č. 100/2001 Sb., o posu- zování vlivů na životní prostředí a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o posuzování vlivů na životní prostředí), ve znění pozdějších předpisů. V důvodové zprávě se k počtu záměrů podléhajících posuzování vlivů na životní prostředí uvádí: „Novým nastavením parametrů pro podlimitní záměry dojde ke snížení množství podlimitních zámě- rů a s tím související nadbytečné administrativní zátěže, a zároveň nebude porušen účel směrnice EIA. Předpokládá se snížení výše uvedené administrativní zátěže až o 85 %.“ Mělo by dojít ke snížení počtu provedených zjišťovacích řízení, resp. celých procesů EIA, a to díky navýšení limitů a převodu vybraných záměrů z kategorie I do kategorie II v příloze č. 1 k ZPV.

ͮͮ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ