ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA ní pro účely realizace záměru se z podstaty věci nemůže jednat o kácení vázané na oznámení ex ante nebo ex post, vyhláška pak specifikuje případy, kdy povolení není třeba vůbec. Na podstatě této právní úpravy novela ZOPK provedená zá- konem č. 225/2017 Sb. nic nemění. Mění se však právní forma povolení kácení dřevin rostoucích mimo les, je-li důvodem kácení realizace stavebního záměru, a zároveň se řeší otázka okamžiku vydání tohoto povolení. Právní teorie ani praxe nebyla dlouho jednotná v náhledu na otázku, zda povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les je nezbytnou podmínkou vydání územního rozhodnutí anebo naopak, zda zákonné důvody pro jeho vydání jsou dány až právní mocí územního rozhodnutí. Na jednom poli spektra stojí názor prezentovaný Nejvyšším správním soudem, 17 který vidí právní důvod k vydání povolení ke kácení dřevin až v okamžiku právní moci územního rozhodnutí, kte- rým je najisto vymezeno dotčené území a tím i nezbytný rozsah dřevin, které je pro realizaci záměru nutné pokácet, na druhé straně spektra pak opačný názor dlouho prezentovaný Ministerstvem životního prostředí. Ten vycházel z myšlen- ky, že nelze v územním řízení povolovat byť nepřímo činnost zakázanou, a proto je existující povolení ke kácení nezbytným předpokladem pro vydání územního rozhodnutí. 18 Obě řešení přitom jsou spojena s určitými riziky. 19 Tento do určité míry „historický“ exkurs je užitečný k pochopení změny v práv- ní úpravě, podle které povolení ke kácení dřevin pro účely stavebního záměru povo- lovaného v územním řízení (popř. ve společném řízení) vydává stavební úřad a to na základě závazného stanoviska orgánu ochrany přírody. Nová právní úprava zavádí institut závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, které se vydává pro účely řízení podle stavebního zákona a na jeho základě stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí povolí kácení dřevin, popř. též uloží náhradní výsadbu. Výhodu tohoto řešení je z časového hlediska primární řešení otázky kácení dřevin orgá- 17 Srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 8. 2008, čj. 4 As 20/2008-84, podle kterého závažný důvod pro pokácení dřevin spočívající v plánované výstavbě může být dán teprve v okamžiku, kdy nabude právní moci územní rozhodnutí o umístění této stavby, v němž se jedno- značně vymezí rozsah a situování stavby, a bude tak poprvé najisto postaveno, které dřeviny by při realizaci stavby musely být pokáceny, potvrzený rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 17. 4. 2014, čj. 3 As 94/2013 – 45. Oba rozsudky dostupné www.nssoud.cz. 18 Srov.: Sdělení odboru legislativního Ministerstva životního prostředí č. j. 90779/ENV/09. V reakci na soudní judikaturu byl tento postoj MŽP změněn: srov. Metodický pokyn odboru obecné ochra- ny přírody a krajiny Ministerstva životního prostředí k aplikaci § 8 a § 9 zákona č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny, ve znění pozdějších předpisů, upravujících povolení ke kácení dřevin rostoucích mimo les a náhradní výsadbu a odvody. Publikováno ve Věstníku MŽP ROČNÍK XIV – červenec-srpen 2014 – ČÁSTKA 5 19 Podrobně k vývoji pohledu Ministerstva životního prostředí a Nejvyššího správního soudu na tuto otázku srov.: PROCHÁZKOVÁ, L. Povolování kácení dřevin ve vztahu k územnímu řízení . Publikováno na webové stránce Enviweb. Dostupné: http://www.enviweb.cz/100902

ͮͰ

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ