ČPŽP 45 3/2017

3/2017 TÉMA Mezi tyto změny patří regulace stavební činnosti na území národních par- ků, která je až na malé výjimky mimo zastavěná území obcí a zastavitelné plochy obcí zakázána. Tento přístup výrazně posiluje význam územně plánovací činnosti na území národních parků a tím i význam institutu stanovisek orgánů ochrany přírody uplatňovaných k územně plánovací dokumentaci. Pozitivně lze taktéž hodnotit nové kritérium, které se vztahuje k výkonu pů- sobnosti orgánů územního plánování a stavebních úřadů, které vyžaduje při vý- konu jejich působnosti zohlednění kritérií ekologické funkce zvláště chráněných území a jejich ochranných pásem, prostupnosti krajiny, podpory biologické roz- manitosti a zachování rázu sídel. Jako koncepční lze hodnotit změny týkající se institutu závazných stanovisek. Závazné stanovisko je jedním z nejdůležitějších nástrojů regulace stavební činnos- ti a jiných změn v území při ochraně přírody a krajiny. Proto se změny v právní úpravě závazných stanovisek vydávaných pro účely řízení podle stavebního záko- na výrazně dotýkají ochrany přírody. Novela stavebního zákona prostřednictvím § 4 odst. 9-11 výrazně oslabuje možnosti přezkumu zákonnosti závazných stano- visek a to způsobem, který je v některých ohledech v rozporu se základními prin- cipy právního státu, na druhou stranu tato novela rozšiřuje škálu závazných sta- novisek vydávaných orgány ochrany přírody do řízení podle stavebního zákona, čímž rozšiřuje negativní dopad § 4 odst. 9-11. Dochází ke změně způsobu povo- lování kácení dřevin rostoucích mimo les pro účely realizace stavebního záměru. Samostatné správní řízení nahrazuje institut závazného stanoviska orgánu ochrany přírody, které se vydává pro účely řízení podle stavebního zákona a na jehož základě stavební úřad ve výrokové části rozhodnutí povolí kácení dřevin. Tuto změnu lze samu o sobě hodnotit jako racionální. Primárně vyžaduje řešení otázky kácení dře- vin orgánem ochrany přírody, zároveň však s možnými účinky a tedy vykonavatel- ností až okamžikem právní moci rozhodnutí ve věci. Jedná se však o změnu dotče- nou novelou § 4 odst. 9-11 stavebního zákona se všemi jejími negativními důsledky. K rozšíření uplatnění institutu závazného stanoviska při ochraně přírody do- chází také v případě povolování výjimek ze základních ochranných podmínek ZCHD, v tomto případě však jen ve výjimečných případech. Tuto změnu nelze hodnotit pozitivně. Je však nezbytné ji vnímat jako odchylku od obecného pravi- dla udělení výjimky ze základních ochranných podmínek ZCHD v samostatném správním řízení, které předchází řízení podle stavebního zákona, aplikovatelnou pouze za výjimečných okolností. Změny v právní úpravě přezkoumatelnosti závazných stanovisek dopadají taktéž na závazné stanovisko posouzení vlivů na životní prostředí, resp. posouzení dopadů na lokalitu sítě Natura 2000, které je taktéž významným nástrojem ochrany přírody.

ČESKÉ PRÁVO ŽIVOTNÍHO PROSTŘEDÍ

ͯͭ