Tescoma magazín 03/2015

NABYTÍ VĚCI OD NEOPRÁVNĚNÉHO

nutím ke všem okolnostem konkrétního případu. Nabyvatel by měl při nabývání věci vždy dodržet obvyklou míru obezřet- nosti, neboť od něj může být vyžadováno, aby prokázal okolnosti, za kterých věc nabyl. Lze totiž dojít k závěru, že napří- klad při koupi zboží v prodejně, jejíž ceny jsou podstatně nižší než ceny stejného zboží v jiných prodejnách, se měl naby- vatel zajímat o původ zboží a s ohledem na nízkou cenu zboží mohl předpoklá- dat, že se jedná o zboží, které pochází z trestné činnosti. Dobré víry v oprávnění převodce převést vlastnické právo k věci by se nabyvatel rovněž stěží dovolal tehdy, pokud by například koupil od souseda sekačku označenou logem místní půjčov- ny nářadí, neboť mohl předpokládat, že ačkoliv vlastník sekačku sousedovi svěřil, není soused oprávněn ji prodat. Nabyvatel, který v souladu s výše uve- deným nabude vlastnické právo k věci, se stane jejím právoplatným vlastníkem a původní vlastník se vůči němu nemůže domáhat vrácení věci. Původní vlastník má přitom nárok na náhradu škody vůči neoprávněnému převodci. Specifická úprava platí dle ustanovení § 1110 OZ pro případy nabytí použité věci v dobré víře věci od podnikatele, který při své podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku obchoduje takovými věcmi, a jedná-li se o nabytí věci za úplatu (koupi). Převedeme-li text záko- na do každodenní praxe, jedná se typicky o koupi auta v autobazaru či mobilního telefonu v bazaru. Původní vlastník věci se může po nabyva- teli domáhat jejího vydání a nabyvatel se tak nestane vlastníkem věci i přesto, že byl při jejím nabytí v dobré víře, jestliže původní vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo že mu věc byla odňata své- mocně (například odcizena) a že od ztrá- ty nebo odnětí věci uplynuly nejvýše tři

roky. Ochraně dobré víry nabyvatele věci je v takových případech nadřazena ochrana vlastnického práva původního vlastníka. Nabyvatel věci bude v takové situaci povinen věc vrátit původnímu vlastníkovi a osoba, od které nabyvatel věc nabyl, bude povinna vrátit nabyvateli kupní cenu. Získá-li někdo movitou věc za jiných okol- ností než které stanoví ustanovení § 1109 a § 1110 OZ, o kterých je pojednáno výše (například kdyby nabyvatel zmíněnou sekačku od souseda obdržel darem nebo v případě koupě telefonu na interneto- vém bazaru od osoby, která není podni- katelem), stane se vlastníkem věci, pokud prokáže dobrou víru v oprávnění převod- ce převést vlastnické právo k věci, ledaže původní vlastník prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu. Tyto situace mají dvě podstatná úskalí, a to povinnost nabyvatele prokázat, že při získání věci byl v dobré víře v oprávnění převodce věc převést s tím, že související důkazní břemeno nese nabyvatel, a zvý- šenou ochranu původního vlastníka věci, pokud prokáže, že věc pozbyl ztrátou nebo činem povahy úmyslného trestného činu (typicky krádeží), přičemž v těchto případech nese důkazní břemeno původ- ní vlastník věci a ani prokázaná dobrá víra nabyvatele věci není relevantní. Závěrem zbývá dodat, že vlastníkem věci se nikdy nastane ten, kdo movitou věc nabyl s vědomím, že ji nabývá od neopráv- něného, což platí i tehdy, pokud naby- vatel např. věc koupí od osoby, která věc předtím koupila od jiné osoby, o níž však nabyvatel ví, že věc odcizila původnímu vlastníkovi. Mgr. Petr Otrusina advokát Advokátní kancelář Knotek, spol. s r. o.

Nabytím věci od neopráv- něného se rozumí situace, kdy osoba získá věc od jiné osoby, která však k dané věci vlastnické právo nemá

a není tedy oprávněna vlastnické právo na jiného převést. Ačkoliv i český právní řád prosazuje zásadu „nikdo nemůže převést na jiného více práv, než sámmá,“ neplatí tato zásada vždy, takže za určitých okolností je možné stát se vlastníkem věci i tehdy, pokud převodce vlastnického práva k dané věci nebyl k převodu vlastnictví na jinou osobu oprávněn. Tento článek se zaměřuje na ně- které z takových okolností. U stanovení § 1109 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále je „OZ“) umožňuje nabýt vlastnické právo od oso- by, která sice nebyla oprávněna vlastnické právo převést, ale nabyvatel byl vzhledem ke všem okolnostem v dobré víře, že převodce k převodu vlastnického práva oprávněn je. Uvedené se vztahuje jen k věci nezapsané ve veřejném seznamu, nejedná se proto o nabytí např. rodinné- ho domu ani bytu, neboť se jedná o věci zapisované do katastru nemovitostí, který je veřejným seznamem. Takovou ochranu nabytí vlastnického prá- va však občanský zákoník poskytuje jen výslovně stanoveným způsobům nabytí vlastnického práva, z nichž mezi nejčastěj- ší bude v praxi patřit získání věci: • od podnikatele při jeho podnikatelské činnosti v rámci běžného obchodního styku a • za úplatu od někoho, komu vlastník věc svěřil (např. půjčil). Nový vlastník (nabyvatel) věci nemusí svou dobrou víru, že převodce je opráv- něn na něj vlastnické právo k věci převést, prokazovat, protože občanský zákoník v uvedených případech dobrou víru nabyvatele předpokládá, avšak s přihléd-

53 Tescoma magazín |