Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

platí i obráceně, pracovněprávní jednání lze pokládat za existující a platné jen tehdy, došlo-li, tedy bylo-li řádně doručeno svému adresátu 17 . Shodný závěr vyplývá rovněž z důvodové zprávy k návrhu zákona č. 365/2011 Sb. Důležitá pro rozlišení mezi zdánlivým a neplatným právním jednáním je mimo jiné také skutečnost, že pracovněprávní jednání může být neplatné, jen jestliže není zdánlivé. 18 J. Morávek dále uvádí, že rozdíl mezi neplatností a zdánlivostí spočívá také v tom, že pouze s neplatností je spojeno právo na náhradu škody, ač platí, že způsobil-li někdo neplatnost právního jednání, nemá právo namítnout neplatnost nebo uplatnit z neplatného právního jednání pro sebe výhodu, a že zaměstnanci nemůže být neplat nost právního jednání na újmu, nezpůsobil-li ji výlučně sám. 19 Dále jak ve svém komentáři k zákoníku práce uvádí M. Hromada: „Není vy loučena situace, aby v jednom právním jednání byla obsažena jak vada způsobující jeho zdánlivost, tak vada mající za následek neplatnost. Analogicky lze postupovat podle § 576 OZ. Jestliže tu část právního jednání, která způsobuje jeho zdánlivost, nelze oddělit od jeho zbytku, musí být celé právní jednání považováno za zdánlivé bez ohledu na to, zda trpí ještě jinými vadami, které by mohly způsobovat jeho neplatnost. Tak tomu bude např. v si tuaci, kdy výpověď bude natolik neurčitá, že nebude zřejmé, komu je určena. Pokud je však od sebe bude možné oddělit tak, že by k právnímu jednání došlo i bez vadné části, byla-li by její vada včas rozpoznána, pak je nutné obě posuzovat odděleně. To mimo jiné znamená, že musejí být voleny dva různé procesní postupy.“ 20 4. Problematika § 69 a násl. ZPr pro zdánlivé skončení pracovního poměru a k pojmu „nepřihlíží se“ Lze uvést, že obecně převažujícím názorem je tvrzení, že na zdánlivé skončení pracovního poměru se nemůže uplatnit úprava § 69 ZPr, jelikož nejde o neplatnost výpovědního důvodu, ale o posouzení právního jednání, k němuž se nepřihlíží. 21 Následující úvaha v práci je zaměřena na nedostatky formulace zákonodárce při za vedení pojmu „nepřihlíží se“ do zákoníku práce a možné změny právní úpravy pro zvýšení míry právní jistoty v pracovněprávních vztazích. 17 BĚLINA, M. a DRÁPAL, L. In: Zákoník práce: komentář. 3. vydání. Praha: C. H. Beck, 2019, s. 106– 140. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-759-0. 18 PICHRT, J. a kol. Pracovní právo. 7. doplněné a podstatně přepracované vydání . Praha: C. H. Beck, 2017, s. 143. Academia iuris (C.H. Beck). ISBN 9788074006678. 19 MORÁVEK, J. Několik poznámek nejen k formě právních jednání v pracovněprávních vztazích po rekodi fikaci . Právní rozhledy. 2014, roč. 22, č. 9, s. 309. 20 HROMADA, M. Žaloby na neplatnost rozvázání pracovního poměru a zdánlivá právní jednání . In: Pracovněprávní spory. Praha: C. H. Beck, 2015. Právní praxe. ISBN 978-80-7400-581-7. a BĚLINA, M., DRÁPAL, L. In: Zákoník práce: komentář. 3. vydání . Praha: C. H. Beck, 2019, s. 106–140. Velké komentáře. ISBN 978-80-7400-759-0. 21 JOUZA, L. Neplatné a zdánlivé (nicotné) skončení pracovního poměru - rozdíly . Bulletin Advokacie. 2018 [cit. 2023-08-10]. ISSN 12143758. Online. Dostupné z: http://www.bulletin-advokacie.cz/neplatne-a- -zdanlive-nicotne-skonceni-pracovniho-pomeru-rozdily.

21