Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

zaměstnavatele, aby se mohli rychle přizpůsobit změnám hospodářské situace; že se mají podporovat inovativní formy práce zajišťující kvalitní pracovní podmínky; že se mají pod porovat podnikání a samostatná výdělečná činnost; že se má usnadňovat profesní mobilita a že se má zamezit vzniku pracovněprávních vztahů vedoucích k nejistým pracovním pod mínkám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv; a že zkušební doba má mít přiměřenou délku.“ Toto má samozřejmě dopad na prekérní práce definované v českém zákoníku práce. Zejména na specifické a velmi flexibilní dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr definované v části třetí zákoníku práce – tedy na dohodu o provedení práce a dohodu o pracovní činnosti. 31 Důvodová zpráva k novele 32 k tomu uvádí: “K základním cílům směrnice TPWC patří snaha o zamezení vzniku pracovněprávních vztahů vedoucích k nejistým pracovním podmín kám, mimo jiné prostřednictvím zákazu zneužívání atypických pracovních smluv. Pracovní smlouvy na zavolanou nebo podobné pracovní smlouvy, včetně smluv na nulový počet hodin, na jejichž základě může zaměstnavatel flexibilně povolat pracovníka do práce podle potřeby, jsou pro pracovníka obzvláště nepředvídatelné. Mezi pro zaměstnance nepředvídatelné smlouvy na zavolanou je nutno zařadit dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr.“ Z výše uvedeného vyplývá, že pro standardní práci (to znamená pracovní poměr na dobu neurčitou) evropské právo požaduje z flexikurity implementovat část „fle xi“ a na prekérní práce použít naopak „(se)kuritu“, tedy posilovat jistoty pracovníků (v české terminologii zaměstnanců) a flexibilitu naopak omezovat. A protože směrnice definují minimální standard, nic českému zákonodárci ne brání v tom být aktivní, v souladu se zásadami flexikurity vytvářet „moderní pracovní zákony“ a reagovat tak na vyvíjející se a měnící se každodenní realitu. 4. Autonomie vůle stran Zatímco předchozí kapitola byla zaměřena na existující právní úpravu a navr hované novely, v této budou prozkoumány možnosti zvýšení flexibility de lege ferenda posílením autonomie vůle stran. Základní zásady pracovněprávních vztahů jsou jistě velmi důležité. Zajišťují (mimo jiné), aby zaměstnavatelé nezneužívali své mnohem silnější postavení. 33 Bylo by ideální, kdyby jich nebylo třeba a kdyby si zaměstnanci byli schopní vyjednat a zajistit odpo vídající podmínky sami. Bohužel to ale asi není úplně možné, a to ze dvou důvodů. 31 Proč a jak jsou specifické, je možné dočíst se třeba zde: TOMŠEJ, J. Chapter 9: On the balance between flexibility and precarity: atypical forms of employment under the laws of the Czech Republic . Precarious Work. Cheltenham, Velká Británie: Edward Elgar Publishing, 2019. s. 161–162. 32 Důvodová zpráva k novele zákoníku práce, sněmovní tisk 423. [cit. 2023-08-25]. Online. Dostupné z: https://www.psp.cz/sqw/text/orig2.sqw?idd=227247. 33 Jsou zde i oprávněné zájmy zaměstnavatele a požadavek na řádný výkon práce zaměstnancem, ale přece jen na ochranu zaměstnanců je kladen mnohem větší důraz.

30