Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

při zásazích do osobnostních práv. Náhrada újmy za zneužívající ujednání v rozporu s požadavkem ochrany veřejného pořádku by takovouto preventivně-sankční funkci mohla obsahovat rovněž. 41 Co se týká možnosti obrany zaměstnance, soudní řízení je příliš komplikované a rigidní. Řešením by bylo přenést ho zaměstnanci „blíže“ a na méně formální úroveň. Jestliže by měl zaměstnanec obavu, že některé ujednání se zaměstnavatelem je zneu žívající, mohl by podat námitku k úřadu práce, který by zahájil sporné správní řízení podle § 141 správního řádu. 42 Pokud by zaměstnanec nebo zaměstnavatel s výsledkem tohoto řízení nebyli spokojení, nic by jim nebránilo podat následně žalobu k civilnímu soudu podle části páté občanského soudního řádu. 43 Prokazování skutkového stavu je někdy velmi komplikované, proto mohl by se podobně jako v případě diskriminace použít institut obráceného důkazního břemene, který je zakotvený v § 133a občanského soudního řádu. Tedy, pokud by navrhovatel (v případě sporného správního řízení) nebo žalobce (v případě řízení soudního, pokud by se jednalo o zaměstnance) uvedl skutečnosti, ze kterých by šlo odvodit, že některé z ujednání je zneužívající, byl by odpůrce (žalovaný) povinen dokázat, že dané ujed nání zneužívající není. Výše uvedené by se dalo shrnout tak, že zaměstnavateli by bylo umožněno si se zaměstnancem sjednat „kde co“. Byl by však velmi motivovaný k tomu, aby byl opa trný a tuto možnost nezneužíval, protože v opačném případě by za to mohl zaplatit dost vysokou cenu při nahrazování újmy zaměstnanci nebo na pokutách a v krajním případě by mu hrozila i trestní odpovědnost. Protože by se zneužívající povaha posuzovala s přihlédnutím ke všem okolnos tem, totéž ujednání by jednou zneužívající být mohlo a po druhé ne. Časem by se díky zajišťování jednoty rozhodování Nejvyšším soudem 44 vykrystalizovala ustálená judika tura, která by říkala, co je zneužívající a kdy. Dále, vzhledem k tomu, že by o jednotlivých případech rozhodovaly soudy, bylo by mnohem snazší reagovat na nové fenomény ve společnosti bez nutnosti rychle při jímat novely zákoníku práce. Obecné soudy mají možnosti relativně velké, Ústavní soud se jejich úlohou zabýval a došel k závěru, že: „Hranici dovoleného a nedovoleného v demokratickém právním státě musí stanovovat zákonodárce pro adresáty norem srozu mitelným způsobem, zatímco obecné soudy by měly zásadně jen nalézat, zda byla taková hranice dovoleného překročena, nikoli určovat, kde leží. Jejich úkolem je právo dotvářet (všechna nedovolená chování jistě nelze do všech podrobností v zákoně vymezit), nikoli 41 Zde je ovšem vhodné zmínit Evropskou skupinu pro deliktní právo a jí připravované zásady evropského deliktního práva (PETL). Podle GRAZIANO, T. K. The Purposes of Tort Law. Journal of European Tort Law. 2023, vol. 14, no. 1, s. 23–41 sankční funkce nemá být součástí civilního deliktního práva. 42 Zákon č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů. 43 Zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů. 44 Podle § 14 odst. 1 písm. a) zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích, ve znění pozdějších předpisů.

33