Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

pálem není pouze formální vlastník, tj. vlastník podílu na obchodní korporaci, resp. zaměstnavatel. Ale uvažujeme o tzv. reziduálním vlastníkovi, 3 což je ten, kdo na konci podnikání – zdárném či nezdárném – získá výsledek. V životě obchodní korporace může nastat situace, kdy se reziduální nárok přesouvá od formálních vlastníků k věři telům, 4 typicky jde o úpadek. Pokud se tak stane, problém principála a správce nadále není již problémem jen dvou stran, protože do vztahu vstoupil „náhodný“ třetí, který na začátku neměl možnost ovlivnit vztahy uvnitř mezi principálem a správcem. Zde se do hry dostává veřejný pořádek, protože společnost jako celek má zájem na tom, aby vztahy uvnitř korporací byly funkční. Ve světě, který počítá s externím financo váním (tzn. úvěrové, dluhopisové či ekvitní financování) je nezbytná jistota. V tomto kontextu jistota, že ve společnostech se s prostředky nakládá efektivně a existuje efek tivní ochrana vlastnictví, což je na konci dne smysl a účel řešení problému principála a správce. Na tomto místě se nabízí floskule, dle níž nic není černobílé a vždy je třeba hledat rovnováhu. Pokud nějaká – s trochou nadsázky – kniha v sobě skýtá odpovědi na spoustu důležitých otázek je jí určitě OZ. Ten v § 1400 an. OZ obsahuje úpravu správy cizího majetku, a tu posléze dělí na (i) správu prostou podle § 1405 an., jejíž cílem je majetek zachovat a (ii) správu plnou podle § 1408 an., jejíž cílem je majetek rozmnožit. Není mým cílem vytvořit konklusivní a úplné třídění všech pracovních pozic relevantních pro obchodní korporaci, ale mám za to, že pro účely tohoto textu bude následující členění dostatečné. Jsou pozice, jejichž smyslem je toliko zachovávat majetek zaměst navatele a přímo se nepodílí na jeho zhodnocování či rozšiřování. A poté existují po zice, jejichž smyslem je na konci dne vytvářet zisk. Z toho vyplývá, že prostá i plná správa má rozdílný vztah k riziku. Jedna ze základních ekonomických pouček totiž zní, že riziko je přímo úměrné očekávatelnému zisku. Zaměstnanec, jehož náplň práce spočívá v „prosté správě“, se s rizikem potýká podstatně méně než zaměstnanec přímo tvořící zisk. To vyvolává potřebu jiného uplatnění pravidel řešících problém principála a správce. U zaměstnanců vykonávajících „prostou správu“ není důvod problematiku regulovat v nějaké širší míře, resp. důraz bude kladen spíše na dohled než na regu laci rozhodování, např. péči řádného hospodáře, protože takový zaměstnanec velice pravděpodobně o ničem důležitém rozhodovat nebude. Jinak je tomu u zaměstnanců vykonávající „plnou správu“, v takovém případě je na místě uvažovat v jakém měřítku na ně regulaci uplatnit. Nejvíce vystaveni regulaci spojenou s problémem principála a správce jsou členové statutárních orgánů, nicméně tato laťka je naprosto neprůchod ná úrovní ochrany poskytované zákoníkem práce. Přesto v případě některých společ ností s rozsáhlou organizační strukturou se zaměstnanci podílí na exekutivě. Typicky jde o CFOs či ředitele organizačních složek. Zde si dovolím exkurs do státovědy a při 3 HURYCHOVÁ, K., BORSÍK, D. (eds.) Corporate governance. 1. vydání. Praha: Wolters Kluwer, 2015. s. 130. 4 BOHUSLAV, L., GŘIVNA, T., HAVEL, B., LASÁK, J., PIHERA, V., ŠTENGLOVÁ, I. Corporate governance na pomezí zákona a soft law . s. 219.

49