Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

U zaměstnanců, kteří jedou automobilem, se cesta na místo ubytování štěpí na téže úseky. Cesta k automobilu je cestou do zaměstnání. Pokud se tak zaměstnanec zraní při odchodu z domu cestou k autu, nepůjde o pracovní úraz. Následná cesta automobilem je již úkonem nutným před počátkem výkonu práce. Je přitom třeba roz lišovat, zda tak zaměstnanci činí se souhlasem zaměstnavatele. Dojde-li k autonehodě a utrpí-li zaměstnanec úraz, půjde v obou případech o úraz pracovní. Na to existence souhlasu zaměstnavatele nemá vliv. V judikatuře 9 bylo přesvědčivě dovozeno, že je rozhodné, zda jde objektivně o plnění pracovních úkolů či činnosti v přímé souvislosti s ním. Je-li cesta na místo konání pracovní cesty považována za úkon nezbytný před počátkem výkonu práce, nezáleží na tom, zda se zaměstnanec dopravuje tím doprav ním prostředkem, který určil zaměstnavatel. K činnostem v přímé souvislosti s plně ním pracovních úkolů totiž není obecně vyžadován souhlas zaměstnavatele. Pokud tak zaměstnanec skutečně míří na místo určení pracovní cesty, nemůže se jednat o tzv. exces. Ať už tedy zaměstnanec má k použití vlastního vozidla souhlas zaměstnavatele, či nikoliv, o pracovní úraz se jedná. Rozlišování však může mít význam pro rozsah náhrady újmy, která zaměstnanci náleží. Ustanovení § 265 odst. 3 ZP, které upravuje tzv. obecnou odpovědnost zaměst navatele za újmu, výslovně stanoví, že zaměstnavatel neodpovídá za škodu způsobe nou na dopravním prostředku, který zaměstnanec použil bez jeho souhlasu. Na tuto úpravu pak odkazuje § 271e ZP a § 271j ZP, které se týkají náhrady věcné škody při pracovním úrazu. Cílem odkazu je zabránit tomu, aby speciální úprava odpovědnosti zaměstnavatele za škodu vzniklou při pracovním úrazu vyloučila úpravu obecné od povědnosti. Zaměstnanec, který použil automobil bez souhlasu zaměstnavatele, 10 tak v případě pracovního úrazu nebude mít nárok na náhradu tzv. věcné škody na auto mobilu. Věcná škoda však zahrnuje veškerou škodu spočívající ve zmenšení majet ku poškozeného, 11 kterou nelze podřadit pod jiný ze zákonem upravených nároků. 12 Judikatura dovodila, že jde např. o náklady za práci v domácnosti, kterou poškozený nemůže vykonávat a musí je tak vykonávat jiná osoba (byť rodinný příslušník), 13 může jít ale i o náklady na úpravu domu, vyžaduje-li je zdravotní stav zaměstnance. Na ty ustanovení § 265 odst. 3 ZP nemá vliv. Ostatní nároky (náhrada za ztrátu na výdělku po dobu a po skončení pracovní neschopnosti, bolestné, ztížení společenského uplat nění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením aj.) zaměstnanci nesporně náleží 9 O exces by se jednalo, pokud by zaměstnanec nekonal práci, resp. činnosti v přímé souvislosti s výkonem práce, ačkoliv je konat měl – např. pokud by nejprve jel na jiné místo zařídit si soukromé záležitosti. Jde o situace, kdy ve skutečnosti vůbec nejde o plnění pracovních úkolů či úkony v přímé souvislosti s ním. Naopak zaměstnanec jedoucí na pracovní cestu automobilem bez souhlasu zaměstnavatele činí úkon v přímé souvislosti s plněním pracovních úkolů, byť jinak, než zaměstnavatel zamýšlel. 10 Případně pozůstalí po něm. 11 Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 30. 10. 1978, sp. zn. Cpj 240/78. 12 Stanovisko občanskoprávního kolegia Nejvyššího soudu ČSR ze dne 27. 1. 1975, sp. zn. Cpj 37/74, srov. R 11/1976. 13 Rozsudek Nejvyššího soudu ČSR ze dne 21. 1. 1972, sp. zn. 3 Cz 49/71.

61