Aktuální otázky pracovního a sociálního práva 2024

nedostatečná údržba zařízení ze strany poskytovatele ubytování. Na druhou stranu současná právní úprava umožňuje předpokládat, že úraz utrpěný v pracovní době je úrazem pracovním. Úkony během práce obvyklé či potřebné by totiž zaměstnanec – jak zmiňuji výše – konal během pracovní doby. Z pohledu zaměstnance se zase může jevit jako nespravedlivé např. štěpení cesty na místo, které je cílem pracovní cesty, na několik úseků tak, že úraz utrpěný cestou na nádraží pracovním úrazem není, zatímco úraz utrpěný v nádražní hale a následně pracovním úrazem je. Nelze argumentovat ani tím, že by pracovní doba zaměstnance začínala až se zahájením úkonu potřebného před počátkem výkonu práce. V případě pracovních cest se uplatní předem stanovené rozvržení pracovní doby určené zaměst navatelem, 34 které s ohledem na jízdní řád nemusí odpovídat době, kdy se zaměstnanec musí dostavit do nádražní haly. Důvodem, proč zaměstnanec na nádraží vůbec vyrazil, je koneckonců pracovní cesta. Nebýt pracovní cesty, na nádraží by nejel a namísto toho by patrně mířil na pracoviště zaměstnavatele. Jevilo by se mi tedy jako vhodné považovat celou cestu na místo určení pracovní cesty za úkon nutný před počátkem výkonu práce. Naopak lze kvitovat skutečnost, že i aktivity, které se jeví volnočasově, jsou posu zovány s ohledem na jejich vztah k výkonu práce. Je-li tedy účast zaměstnanců na těch to aktivitách vyžadována, je zaměstnanec chráněn stejně jako při plnění pracovních povinností, které vyplývají z jeho pracovní smlouvy. 7. Závěr V příspěvku jsem shrnula právní úpravu povahy úrazů utrpěných na pracovní cestě. Ta se vedle zákonných ustanovení opírá zejména o četnou judikaturu, která pra covní cestu štěpí na mnoho úseků a úrazy během nich utrpěné podřazuje pod jednot livá ustanovení zákoníku práce. To může činit komplikace zejména při prokazování úrazového děje, ale rovněž může být oběma stranami pracovněprávního vztahu vní máno jako nespravedlivé. O jaké komplikace se jedná a jaká úprava se podle mého názoru může jevit zaměstnanci a zaměstnavateli nespravedlivá, jsem shrnula zejména v poslední kapitole. V obecné rovině považuji právní úpravu úrazů utrpěných na pracovních cestách za komplikovanou. Domnívám se, že důsledné respektování právní úpravy, která míří zejména na výkon práce na pracovišti zaměstnavatele, nevede k optimálním výsled kům, je-li práce konána mimo pracoviště zaměstnavatele. Aktuální stav podle mého názoru není příliš koncepční. To se nejpatrněji projevuje na výše zmíněné cestě na mís to určení pracovní cesty. Nejjednodušším řešením by zřejmě bylo pracovní cestu považovat za jeden celek tak, aby veškeré úrazy na ní utrpěné byly úrazy pracovními (tj. v podstatě od opuštění

34 Ustanovení § 85 odst. 5 písm. a) ZPr a § 85 odst. 6 ZPr.

67