SLP 03 (2013)

͸. PRÁVO NA MÍR

Kamila Hájíčková Výraz „nová“ lidská práva je v odborné literatuře používán nejednotně (označuje prá- va, která byla po dlouhou dobu mezinárodním právem lidských práv opomíjena nebo jako lidská práva, která jsou nově mezinárodně uznávána a rozsáhle kodifikována). 4 Nemusí nutně označovat problematiku, která se na mezinárodní úrovni objevila v po- slední době, což je zrovna případ práva na mír. Problematika nových lidských práv je diskutována především na úrovni orgá- nů OSN, a to zejména Rady pro lidská práva (RLP), Valného shromáždění OSN (VS OSN) a Třetího výboru Valného Shromáždění. V obsahovém pohledu představují podstatnou část nové agendy hospodářská, sociální a kulturní práva, do skupiny no- vých lidských práv můžeme zařadit ale i některá „třetigenerační“ lidská práva (práva solidarity), 5 nebo lidská práva, jejichž klasifikace v modelu generací není jasná. ͷ. „Právní základ” práva na mír Již Charta OSN obsahuje normy týkající se mezinárodního míru a bezpečnosti a to svým čl. 1, 6 čl. 2 7 a také kapitolou VI, tedy zásadou pokojného řešení sporů. Na tom- to místě lze zmínit i čl. 55 Charty OSN kde se hovoří o mezinárodní hospodářské a sociální součinnosti, za účelem dosažení mírových a přátelských vztahů mezi státy. Na základě těchto ustanovení Charty OSN můžeme konstatovat, že právo na mír je v těchto ustanoveních jistým způsobem obsaženo. Při tomto konstatování je nutné si uvědomit, že v rámci problematiky práva na mír existují dvě roviny, a to individuální rovina a mezinárodní rovina. Ustanovení Charty OSN upravuje rovinu mezinárodní, tedy právo na mír jako právo států, nikoliv jednotlivců. 5 Třetí generace pokrývá práva, jejichž univerzální platnost začala být diskutována a postupně uznávána teprve v nedávné době. Spektrum je široké. Spadají sem otázky sebeurčení, životního prostředí, udržitelnosti rozvoje atd. Otcemmyšlenky, že lidská práva tvoří generace, respektive je lze do nich rozdělit, je český teoretik Karel Vašák. Vašák tento koncept rozpracoval na konci sedmdesátých let dvacátého století s cílem vytvořit prostor pro práva, která nebyla zahrnuta v Paktech (Mezinárodní pakt o občanských a politických právech a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech), tedy právo na rozvoj, právo na mír, právo vlastnit společné dědictví lidstva nebo právo na komunikaci. Tímto vznikla již zmíněná třetí generace práv, která bývají označována jako práva solidarity. 6 Cíle Organizace spojených národů jsou tyto: 1. Udržovat mezinárodní mír a bezpečnost a za tím účelem konat účinná kolektivní opatření, aby se předešlo a odstranilo ohrožení míru a byly potlačeny útočné činy nebo jiná porušení míru a aby po- kojnými prostředky a ve shodě se zásadami spravedlnosti a mezinárodního práva bylo dosaženo úpravy nebo řešení těch mezinárodních sporů nebo situací, které by mohly vést k porušení míru /…./ 7 Organizace spojených národů a její členové, jdouce za cíli prohlášenými v článku 1, jsou povinni jednat podle těchto zásad: např. odst. 3 – Všichni členové řeší své mezinárodní spory pokojnými prostředky tak, aby ani mezinárodní mír a bezpečnost, ani spravedlnost nebyly ohrožovány. 4 ZEMANOVÁ, Š., TRÁVNÍČKOVÁ, Z (2012) : Latentní práva a iniciativy v Radě OSN pro lidská práva. Mezinárodní vztahy No. 3, s. 29.

9