SLP 03 (2013)

v mezinárodním právu neexistuje. Z jejich pohledu mír není lidské právo samo o sobě, ale spíše je to cíl, kterého má být dosaženo prosazováním existujících lidských práv. Upozornily na skutečnost, že o vyjednávání navrhované Deklarace nepanuje v rámci mezinárodního společenství konsensus a tyto iniciativy, jakým je vypracování doku- mentu, odklání aktivity Rady pro lidská práva jiným směrem. 39 Současně také probíhaly diskuse týkající se povahy práva na mír, tedy, zda je toto právo právem individuálním či kolektivním. Některé delegace zastávaly názor, 40 že ne- existuje právní základ pro právo na mír, tedy tím pádem diskuse o jeho povaze jsou bezpředmětné. Návrh Deklarace se nesnaží definovat právo na mír jako takové, ale snaží se právo na mír uvést do kontextu s ostatními právy. Můžeme si položit otázku, jak je možné právo, jehož definice není zřejmá, uvádět do kontextu s ostatními právy. Na druhou stranu lze předpokládat, že snahou proniknout do kontextu práva na mír s ostatními existujícími a „jasně definovanými“ právy nám pomůže najít cestu v hledá- ní samotné podstaty práva na mír a jeho následného obsahu. Navíc jsou připomínány koncepty týkající se kontroverzních témat, neidentifikova- telných témat či vágních témat, která jsou zdrojem neexistujícího konsensu. Jsou jimi např. téma odpovědnosti za ochranu tohoto práva, lidská bezpečnost, mírové operace, výhrada svědomí v případě vojenské služby, problematika uprchlíků, a v neposlední řadě soukromé vojenské a bezpečnostní společnosti. Dále určité delegace 41 upozorňují na nejasnost obsahu ustanovení, jakými jsou „právo žít ve světě bez zbraní hromadné- ho ničení“, „právo na všeobecné vzdělání ohledně míru a lidských práv“ nebo „právo na bezpečné, čisté a mírové prostředí“. Zároveň diskusi nad vyjasněním těchto usta- novení v rámci Deklarace o právu na mír vidí zcela kontraproduktivní. Je otázkou, zda státy v případě této Deklarace budou mít zájem vést efektivní a přínosné diskuse nad obsahem výše uvedených diskusí, když neexistuje shoda obecně na tom, zda na- vrhovaná Deklarace má smysl. Obecně lze konstatovat, že jakékoliv aktivity vedoucí k zajištění míru a bezpečnosti, a to jak v mezinárodních vztazích, tak i bezpečnosti jednotlivců, lze kvitovat s povděkem a mělo by být vítáno jakékoliv úsilí vyvinuté na realizaci tohoto cíle. Jak již bylo naznačeno výše, většinou delegace diskutovaly nad tím, zda je vhodné a efektivní konkrétní oblast řešit na půdě Rady pro lidská práva. Jedná se např. o oblast odzbrojení, šíření zbraní hromadného ničení či oblast mírových operací, kde určitá část zástupců vidí větší smysl v řešení této problematiky na půdě jiných kompetentních orgánů, kterými jsou Konference o odzbrojení, Odbor pro mírové operace nebo Rada bezpečnosti. 39 Jako důkaz pro svůj argument uvádějí hlasování z 5. 7. 2012, týkající se resoluce 20/15 (Promotion of the right to peace), kdy 34 států hlasovalo pro tuto rezoluci, 1 proti a 12 zástupců se zdrželo hlasování. www.ohchr.org (27. 5. 2013) 40 Např. USA, Korejská republika, Kanada a vyjádřila se tímto směrem i Evropská unie. 41 Např. USA, Kanada, Irán.

19