SLP 03 (2013)

rozvíjeno jen velmi pozvolna. Kromě několika dokumentů soft law jej zmiňují pouze dvě mezinárodní smlouvy regionální povahy. První z nich je, jak již bylo zmíněno, Africká charta práv člověka a národů, která přiznává právo na příznivé životní pro- středí národům, 118 druhou Protokol ze San Salvadoru k Americké úmluvě o lidských právech, který zakotvuje „právo na život ve zdravém životním prostředí“ ve prospěch každého. 119 Přestože se toto právo v různých formách objevuje v ústavních předpisech mnoha států a velká pozornost je mu věnována i právní doktrínou, nelze jej zatím považovat za normu obyčejového mezinárodního práva. ͺ.͸ Povinnosti států v oblasti prevence nedobrovolné environmentální migrace Z výše uvedeného výkladu je zřejmé, že významné negativní změny životního pro- středí mají potenciál zásadním způsobem omezit – a v některých případech i zne- možnit – realizaci řady lidských práv. Je tedy otázkou, zda lze dovodit povinnost států těmto změnám předcházet, resp. snižovat jejich rizika. ͺ.͸.ͷ Lidská práva a povinnost předcházet klimatickým změnám Závazky států z lidskoprávních norem se dle svého obsahu tradičně dělí na tři sku- piny. První z nich představuje negativní závazek lidská práva respektovat (respect) , tedy zdržet se chování, jež by znemožnilo či narušilo výkon daného práva. Druhé dvě sku- piny mají charakter pozitivních závazků: jedná se o povinnost lidská práva chránit (protect) před vnějšími zásahy a naplnit je (fulfill) , tedy přijmout příslušná opatření umožňující jejich realizaci. 120 Vzhledem k výše uvedenému by se na první pohled mohlo zdát, že právům jednot- livců a skupin potenciálně zasažených negativními dopady klimatických změn odpo- vídá povinnost států chovat se tak, aby k těmto změnám nedocházelo. Z morálního hlediska je tato povinnost jen těžko zpochybnitelná, z pohledu práva má však pouze teoretický význam. V zásadě existují dva základní důvody, které činí její uplatnění v praxi složitým. Prvním z nich je komplexní charakter klimatických změn, který prakticky znemožňuje stanovit příčinnou souvislost mezi jednáním konkrétního státu a negativní změnou životního prostředí určité oblasti. Bez ohledu na to, jak taková změna zasáhne do jejich práv, tak bude pro postižené osoby nesmírně obtížné označit konkrétního „viníka“ s požadavkem, aby s porušováním jejich práv přestal. Druhý dů- vod vyplývá z charakteru lidskoprávních mechanismů, které tradičně upravují vztahy mezi státy a fyzickými osobami nacházejícími se na jejich území či z jiného důvodu podléhajícími jejich jurisdikci. Právům osob žijících na území České republiky tedy odpovídá její povinnost regulovat emise znečišťujících látek, je však mnohem obtíž-

118 Viz supra , pozn. 103. 119 „Everyone shall have the right to live in a healthy environment…“ (čl. 11 odst. 1 Dodatkového protokolu k Americké úmluvě o lidských právech v oblasti hospodářských, sociálních a kulturních práv). 120 K této tzv. trichotomii závazků srov. např. KRATOCHVÍL, J. op. cit. pozn. 83, s. 29.

44