SLP 03 (2013)

nice, a mnohdy stále nedostačující legislativě upravující správné nakládání s elektrood- padem, samotné právo na příznivé prostředí tím narůstá na důležitosti. a. Mezinárodní systém ochrany práva na neznečištěné životní prostředí Právo na neznečištěné životní prostředí a s ním spojené právo na zdraví přitom nepřímo zmiňují již Všeobecná deklarace lidských práv (článek 25), 184 Mezinárodní pakt o občanských a politických právech (čl. 6) 185 a Mezinárodní pakt o hospodářských, sociál- ních a kulturních právech (čl. 7, čl. 10, čl. 12). 186 Poslední jmenovaný zavazuje smluvní strany uznat právo každého na nejvyšší úroveň fyzického a duševního zdraví a učinit pro dosažení takové úrovně dostatečná opatření. Pro účely této studie je relevantní i Úmluva o právech dítěte, konkrétně čl. 24, jelikož zastoupení dětí při neformální recyklaci elektroodpadu je výrazné. 187 Zmínit je třeba i deklaratorní dokumenty, náležející k tzv. soft-law, jichž se prá- va na neznečištěné životní prostředí týkají: Stockholmská deklarace (1972) a Deklarace z Rio de Janeira (1992), konkrétně zásada 2 a 10. Velké důležitosti nabývá i Deklarace o právech původních obyvatel z roku 2007, čl. 29. Ačkoliv nejsou právně vynutitelné, důležitost zásad z těchto deklarací postupně vede k jejich prosazovaní se v zavazujících úmluvách a mohou sloužit jako inspirativní zdroj pro regionální a vnitrostátní mecha- nismy na ochranu lidských práv. b. Africký region Nejvýraznějším instrumentem pro ochranu lidských práv na africkém kontinentu je Africká charta práv člověka a národů. Případ Ogoni u Africké komise pro lidská práva a práva národů, který se týkal selhání nigerijské vlády v ochraně obyvatel regionu Ogoni proti dopadům nezodpovědné činnosti naftových společností, 188 odkázal při ochraně práva na životní prostředí na čl. 16, 24, 55 Africké charty práv člověka a národů. 189 184 Čl. 25 odst. 1: Každý má právo na takovou životní úroveň, která by byla s to zajistit jeho zdraví (...). 185 Čl. 6 odst. 1: Každá lidská bytost má právo na život. 186 Čl. 7 (b): Státy uznávají právo každého člověka na spravedlivé a uspokojivé pracovní podmínky, které zajišťují zejména: bezpečné a zdravotně nezávadné pracovní podmínky; čl. 10 , odst. 3: Děti a mládež by měly být ochraňovány (…). Jejich zaměstnávání prací, která by škodila jejich (…)zdraví nebo byla nebezpečná jejich životu, nebo by mohla brzdit jejich normální vývoj, by měla být trestná podle zákona. čl . 12 odst. 2: Státy učiní opatření k (…) zlepšení všech stránek vnějších životních podmínek a průmy- slové hygieny. 187 Čl. 24 odst. 1: Státy uznávají právo dítěte na dosažení nejvýše dosažitelné úrovně zdravotního statu; čl. 24 odst. 2: Státy (…) činí potřebná opatření: c) k potírání nemocí (…) mimo jiné také (…) poskyto- váním čisté pitné vody, přičemž se bere ohled na nebezpečí a rizika znečištění životního prostředí ; e) k za- bezpečení toho, aby všechny složky společnosti, zejména rodiče a děti, byly informovány o zdraví a výživě dětí, (…) i o předcházení nešťastným případům , aby měly přístup ke vzdělání a aby byly podporovány při využívání těchto základních znalostí. 188 COMMANS, Fons: The Ogoni Case before the African Commission on Human and Peoples’ Rights; International and Comparative Law Quarterly, vol. 52, červenec 2003, s. 749-760. 189 Čl. 16: 1. Každá osoba má právo užívat fyzického a duševního zdraví v jejich nejdosažitelnější úrovni. 2. Členské státy této Charty podstoupí nezbytné kroky k tomu, aby zajistily ochranu svých obyvatel po-

60