SLP 03 (2013)

akcích pořádaných školou, školským zařízením nebo ústavem sociální péče nebo na ak- cích, na kterých se škola, školské zařízení nebo ústav sociální péče organizačně podílí, pracovat v rámci výchovy a vzdělávání ve školách a školských zařízeních v souladu se vzdělávacími programy, účastnit se na uměleckých a sportovních soutěžích, pokud nejde o činnosti za odměnu, nebo činnost konanou v rámci mimoškolní výchovy a při ostatních nekomerčních zájmových aktivitách, která není vykonávána za odměnu. Ust. § 121 odst. 2 zákon a o zaměstnanosti podmiňuje výkon této činnosti při- měřeností vzhledem k věku dítěte a dále tím, že tato činnost není pro dítě nebezpečná, nebrání jeho vzdělávání nebo docházce do školy a účasti na výukových programech, nepoškozuje jeho zdravotní, tělesný, duševní, morální nebo společenský rozvoj. Zájem společnosti na ochraně dítěte je formalizován do řízení před Úřadem práce ČR. Má- li dítě konat uměleckou, kulturní, reklamní nebo sportovní činnost, je nutno předem žádat o udělení individuálního povolení pro každé dítě a určitou činnost. Rozhodnutí o povolení činnosti dítěte vydává krajská pobočka Úřadu práce příslušná podle trvalého pobytu dítěte na základě písemné žádosti zákonného zástupce dítěte nebo jiné osoby odpovědné za výchovu dítěte, do jejíž péče bylo dítě svěřeno rozhodnutím soudu. V ří- zení o povolení výkonu činnosti dítěte je účastníkem řízení také provozovatel činnosti. Krajská pobočka Úřadu práce si může vyžádat vyjádření orgánu sociálně-právní ochrany dětí, zda mu nejsou známy skutečnosti, které by bránily dítěti ve výkonu činnosti, nebo zda není činnost pro dítě vhodná. Povolit dítěti výkon činnosti lze nejdéle na dobu 12 měsíců po sobě jdoucích. Provozovatel činnosti je povinen zajistit soustavný dohled způsobilou osobou v době dohodnuté pro činnost dítěte, případně i při dopravě na ni, pokud ho nevykonává zákonný zástupce a vhodné podmínky odpovídající charakteru činnosti, kterou bude dítě vykonávat. 239 Cílem právní úpravy zůstává ochrana zdravého vývoje dětí, čímž se rozumí jednak život a zdraví dětí, jednak řádná výchova a vzdělání. Postupem času lze sice sledovat kontinuální zvyšování limitu, 240 pod nějž společnost nepředpokládá soustavnou výdělečnou činnost nezletilých, finanční důvody spojené s výdělečnou činností dítěte zůstávají pro společnost nicméně stále sekundární. Jako poslední příklad pracujícího, na něhož se nevztahuje úprava minimální mzdy, byl záměrně zvolen jednatel. Fyzická osoba nekoná dle české úpravy funkci statutární- ho orgánu zásadně v pracovněprávním vztahu. 241 Není ani možné, aby byl zaměstnanec 239 Na činnost dítěte se v delegovaném rozsahu vztahují stanovená ustanovení zákoníku práce a zákona o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Sám zákon o zaměstnanosti upravuje maximální délku pracovní doby a minimální doby odpočinku, jakož i téměř absolutní zákaz noční práce. 240 Např. zákon 420/1919 Sb. z. a n. obecně zakazoval dětskou práci do dokonaného 12. roku věku dítěte a v zemědělství do 10. Roku, srov. ust. § 4 cit. zákona. 241 Viz rozsudek Vrchního soudu v Praze ze 21. 4. 1993, sp. zn. 6 Cdo 108/92, uveřejněný in Sbírka soudních rozhodnutí a stanovisek, 1995, pod pořadovým č. 13; nebo usnesení Nejvyššího soudu z 15. 1. 2003, sp. zn. 21 Cdo 963/2002. Z hlediska povinnosti odvádět pojistné na sociální zabezpečení a příspěvek na státní politiku zaměstnanosti se však statutární orgán (jednatel) ocitá v situaci velmi podobné pozici zaměst- nance a patří tudíž mezi obligatorní poplatníky pojistného, k tomu viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 21. 12. 2005, č.j. 6 As 11/2004-71, publikovaný in Právo pro podnikání a zaměstnání,

73