SLP 03 (2013)

Za čtvrté, pro efektivitu lidských práv mají značný význam kontrolní mechanismy, které jsou různě rozvinuté u různých skupin práv. Zatímco většina mezinárodních in- strumentů na ochranu občanských a politických práv zavedla poměrně účinné soudní či kvazijudiciální mechanismy, již pro docela dávno (před cca 50 lety) zavedená práva hospodářská a sociální existují, resp. donedávna existovaly jen relativně slabé kontrolní mechanismy (bez individuálních nebo kolektivních stížností). U skutečně nových či vznikajících práv pak zpravidla nejsou vůbec žádné kontrolní mechanismy. Vzhledem ke všem těmto skutečnostem není otázka určení, která z postulovaných práv existují jakožto lidská práva, zdaleka triviální. Před nedávnou dobou se na otázku „nových“ či latentních práv zaměřil zajímavý projekt autorek z VŠE v Praze, zkouma- jící tato práva též za využití metod sociálních věd (mezinárodních vztahů), zejm. tzv. cyklu mezinárodních norem. 2 Tato publikace volí odlišný přístup k problematice nových práv. Namísto obecných otázek posunu a prosazování se nových lidských práv v cyklu norem, se tato práce zaměřuje spíše na několik málo práv, jejichž obsahu však věnuje podrobnou analýzu. V zásadě jde z latentních práv o taková práva, která nepatří mezi nejnovější iniciativy, ale spíše o již poměrně rozvinutá práva vycházející z mezinárodních smluv nebo doku- mentů deklaratorní povahy. 3 Jedná se zde o právo na mír (v kapitole Mgr. Šrolerové) nebo právo na vyhovující životní prostředí v souvislosti s právy migrantů (příspěvek zpracovaný JUDr. Žákovskou a Mgr. Lipovským), popř. v kontextu ochrany proti zne- čišťování prostředí (Mgr. Chocholáčková). Při bližším pohledu je zřejmé, že nejde vždy (a výlučně) jen o nová práva, ale také o kombinaci a novou interpretaci některých starších lidských práv. Ukazuje se ostatně především díky judikatuře Evropského soudu pro lidská práva a do jisté míry i dalších mezinárodních orgánů, že efektivnější než formulace a prosazování nových standar- dů může být cesta interpretace starých, nesporně platných lidských práv (jako právo na život, právo na ochranu soukromého a rodinného života, atd.) na nové problémy. A konečně v případě práva na (minimální) odměnu za práci (příspěvek JUDr. Štefka) už vůbec nelze hovořit o „novém“ právu. Jde o jedno z poměrně dávno známých so- ciálních práv, vycházející především z úmluv a doporučení Mezinárodní organizace práce, jakož i z novějších dokumentů EU. V tomto případě jde spíše než o nové právo (normativní inovace) o nové problémy spojené s krizí a novou chudobou. Ukazuje se, že neoliberální poučky nabádající ke zrušení minimální mzdy, popř. zpochybňující její význam, se dostávají do rozporu nejen s mezinárodními závazky, ale také s ekonomic- kou a sociální realitou. A tak se do jisté míry překvapivě (ale z širšího pohledu celkem logicky) od otázek formulace a prosazování nových práv, přes inovativní interpretaci

2 ZEMANOVÁ, Š., TRÁVNÍČKOVÁ, Z., Latentní práva a iniciativy v Radě OSN pro lidská práva, Mezinárodní vztahy, č. 3/2012, s. 29 an. 3 Srov. ZEMANOVÁ, Š., TRÁVNÍČKOVÁ, Z., op. cit., s. 46.

6