Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

se mohly v souvislosti s výstavbou a provozem vodního díla Gabčíkovo- Nagymaros vyskytnout. Následujícího roku se započalo s výstavbou. V roce 1989 Maďarsko nejprve pozastavilo a poté zcela zanechalo prací. Jako důvod uvedlo otázky spojené s ekologickými aspekty výstavby a poža- dovalo vypracování nové studie zaměřené na ekologické dopady. Navázalo takto na protesty, které proti výstavbě tohoto komplexu sílily již od začátku 80. let, zmiňovány byly mimo jiné obavy z možného poškození pramenů pitné vody zásobující Budapešť a potřeba záchrany jedinečných mokřadů v horní části toku. Československo proti tomuto kroku protestovalo a trvalo na tom, aby Maďarsko plnilo své smluvní závazky. Začalo zároveň zvažovat jiné varianty realizace stavby, bez účasti Maďarska, kteréžto by nicméně měly vliv na využívání Dunaje Maďarskem. Následně Československo při- stoupilo k realizaci jedné z variant. Následná bilaterální jednání nedospěla k dohodě a v roce 1992 Maďarsko smlouvu z roku 1977 vypovědělo. Strany se poté obrátily na Mezinárodní soudní dvůr, který v uvedeném případě řešil především otázky týkající se smluvního práva (otázku možnosti pozastavení a zanechání prací na vý- stavbě ze strany Maďarska, oprávnění Československa k vytvoření náhrad- ního řešení a jeho uvedení do provozu, či důsledků odstoupení od smlouvy ze strany Maďarska), ale též se věnoval otázkám dalším (odpovědnost atp.). Rozsudek Mezinárodního soudního dvora 32. V důsledku hlubokých politických a ekonomických změn, které se v daném období objevily ve střední Evropě, se projekt Gabčíkovo- Nagymaros v Československu a zejména pak v Maďarsku stal předmětem rostoucích obav, a to jak u částí veřejného mínění, tak i v některých vě- deckých kruzích. Nejistota se netýkala jen ekonomické životaschopnosti projektu, ale především záruk, které projekt nabízí ochraně životního pro- středí. Projekt vyvolal atmosféru narůstajících obav a nesouhlasu s ním. 46. Soud se nemusí podrobně zabývat otázkou aplikovatelnosti Vídeňské úmluvy o smluvním právu z roku 1969 na daný případ. Musí jen mít na paměti, že již při několika příležitostech konstatoval, že některá z ustanovení dané úmluvy je možné považovat za kodifikaci existujícího obyčejového práva. Podle soudu se toto v mnoha směrech týká též usta-

120

Made with FlippingBook - Online catalogs