Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

Posudek Výboru 11.3. Výbor řešil, zda žadatelovým navrácením ze Švédska do Egypta došlo k vystavení žadatele riziku mučení nebo nelidského zacházení v přijímacím státě, a tedy k porušení zákazu navrácení (refoulement) obsaženého v čl. 7 Paktu. Pro určení rizika takového zacházení v da- ném případě musel Výbor brát v úvahu všechny relevantní prvky včetně obecné situace v oblasti lidských práv v daném státě. Samotná existen- ce diplomatických záruk, jejich obsah, existence a provádění vymáha- cích mechanismů jsou též údaje významné pro celkové posouzení, zda ve skutečnosti existuje hrozba reálného nebezpečí zakázaného špatného zacházení. 11.4. Výbor poznamenává, že v daném případě stát (Švédsko) sám při- pustil, že riziko špatného zacházení, které by – bez dalšího – zabránilo navrácení žadatele v souladu s mezinárodními lidskoprávními závazky, existovalo. Stát ve skutečnosti ve svém přesvědčení o tom, že riziko špat- ného zacházení pro zabránění porušení zákazu refoulement bylo dosta- tečně sníženo, spoléhal pouze na diplomatické záruky. 11.5. Výbor poznamenává, že sjednané záruky neobsahovaly mecha- nismus pro monitorování jejich provádění; opatření, která by poskytla efektivní implementaci, nebyla dojednána ani mimo text těchto záruk. Návštěvy velvyslance (Švédska) byly zahájeny pět týdnu po navrácení ža- datele, čímž byla opominuta doba maximálního vystavení riziku újmy. Mechanismus kontrolních návštěv také nebyl přizpůsoben klíčovým aspektům mezinárodní dobré praxe, když netrval na osobním přístu- pu k zadrženému a nezahrnul požadavek na vhodné lékařské a forenzní posouzení (…). (…) Stát neprokázal, že by jím opatřené diplomatické záruky byly v daném případě postačující k tomu, aby mohlo být vyloučeno riziko špatného zacházení tak, jak požaduje čl. 7 Paktu. 11.6. Ve věci zacházení se stěžovatelem na letišti Bromma musel Výbor nejprve zhodnotit, zda zacházení, kterého se stěžovateli dostalo z rukou cizích agentů, je možné řádně přičítat státu (…). Výbor poznamenává,

185