Scripta Juridica 8 - Casebook 4. vyd.

difikuje principy, které jsou již uznány jako Latinsko-Americký obyčej a takto je pro Peru závazná. Nízký počet smluvních stran této Úmluvy se ukazuje slabinou daného argumentu (…). S 277 . Kolumbijská vláda odkazovala na značné množství přípa- dů, ve kterých byl diplomatický azyl opravdu udělen a respektován. Neukázala ale, že by domnělé pravidlo (…) bylo – bez ohledu na smluv- ní ustanovení – vykonáváno státy udělujícími azyl jakožto právo jim při- náležející a respektované teritoriálním státem jakožto povinnost na něm spočívající, a nejen jako politická účelnost. Skutkový stav předložený soudu odhaluje tolik neurčitostí a nesrovnalostí, tolik kolísání a odchy- lek v používání institutu diplomatického azylu a v oficiálních prohláše- ních vyjádřených při různých příležitostech; objevovalo se tolik nesrov- nalostí v prudkém přijímání úmluv o azylu, které byly přijaty některými státy a odmítnuty jinými, a praxe byla natolik ovlivněna zvažováním politické účelnosti v jednotlivých případech, že v tom není možné rozli- šit stálou a jednotnou praxí přijímanou jako pravidlo (…). S 277, 278. Soud proto nemůže dojít k závěru, že by Kolumbijská vláda prokázala existenci takovéhoto obyčeje. Ale i v případě, že by bylo možné připustit, že by takový obyčej mezi určitými státy Latinské Ameriky existoval, nemohl by být použit vůči Peru, které je vzdáleno jeho dodržování a naopak jej svým postojem odmítá, neboť není smluv- ní stranou Montevidejské úmluvy z roku 1933 a 1939, které jako první zahrnovaly pravidla týkající se posouzení trestného činu ve věcech diplo- matického azylu. S 278. Z těchto důvodů došel soud k závěru, že Kolumbie, jakožto stát udělující azyl, není oprávněna k posouzení provinění jednostran- ným a konečným rozhodnutím, které by bylo zavazující pro Peru. S 278. Ve svém druhém návrhu podání Kolumbie žádá, aby soud de- klaroval (…) že má Peru jakožto teritoriální suverén povinnost dát záru- ky pro bezpečný odchod Haya de la Torre. (…) Údajná povinnost Peruánské vlády není závislá na posouzení prvního návrhu podání. (…) Z prvních dvou článků Havanské Úmluvy vyplývá,

39