Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

pracovního poměru výpovědí z některého z důvodů uvedených v § 52 písm. a) až e) zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), dohodou z týchž důvodů nebo okamžitým zrušením podle § 56 ZP nebo zrušením pracovního poměru ve zkušební době zaměstnavatelem, pokud cizinec takové důvody současně s oznámením změny prokáže. Důvod pro zavedení omezení změny zaměstna- vatele v prvních měsících po vydání zaměstnanecké karty spočívající ve snaze zamezit značné fluktuaci zaměstnanců od původních zaměstnavatelů je jistě pochopitelný, co je však podle mého názoru značně pochybné, je obsah právní úpravy výjimky ze zákazu změny v situaci, kdy dojde ke zrušení pracovního poměru ve zkušební době. Institut zkušební doby má totiž sloužit nejen zaměstnavateli k otestování zaměstnance, ale má stejně tak směřovat k tomu, aby i zaměstnanec zjistil, zda je v pracovněprávním vztahu spokojený, zda jsou splněny podmínky, na kterých se se zaměstnavatelem v pracovní smlouvě dohodl a podobně. Možný protiargument, že cizinci přece není současnou právní úpravou zakázáno ukončit pracovní poměr ve zkušební době, je pak naprostým nepochopením dopadů, které by ukončení pracovního poměru takovýmto způsobem do života cizince mělo. Pokud mu totiž po ukončení předchozího zaměstnání není dána možnost změnit zaměstnavatele, dostává se do situace téměř jistého nutného odjezdu zpět do země původu. Pokud vezmeme v potaz skutečnost, že cizinci mnohdy za účelem vycestování za prací do České republiky vynaloží nemalé finanční prostřed- ky a zpřetrhají vazby ve své zemi, je následný dopad brzkého opuštění České republiky v nemalém procentu případů fatální. Možnost ukončení pracovního poměru ve zku- šební době ze strany cizince se tak stává pouze iluzorní. Posledním aspektem nové právní úpravy změny zaměstnavatele, na který se sluší upozornit, je absence přechodných ustanovení pojících se se změnou ZoPC. Po urči- tou dobu tak může docházet k vytvoření situací, které jsou pro cizince z pobytového hlediska bezvýchodné. Za všechny uveďme případ cizince, který přicestoval do České republiky v dubnu 2019 a na začátku července 2019 ukončil pracovní poměr ve zku- šební době nebo dohodou bez uvedení důvodu. Takový cizinec měl, a podle v současné době platné právní úpravy stále má, 60 dnů na nalezení zaměstnavatele a podání pří- slušného podání směřujícího ke změně na OAMP. Cizinec však nestihl podat žádost o udělení souhlasu se změnou zaměstnavatele na pracovišti OAMP před 31. 7. 2019 například z toho důvodu, že zaměstnavateli trvalo delší dobu vyhotovení pracovní smlouvy, na zmíněnou pozici stále probíhal test trhu práce, a tudíž nebyla zveřejněna v CEVPM, či prostě proto, že si žádného nového zaměstnavatele ještě nenašel. V ta- kové situaci i přesto, že k vzniku nezaměstnanosti došlo před účinností novely 2 a ci- zinec se nachází v ochranné lhůtě 60 dnů od ukončení předchozího pracovněprávního vztahu, nemá cizinec možnost změnit zaměstnavatele, neboť neuplynulo 6 měsíců od vydání jeho biometrického dokladu. Situace tak opět resultuje ve většině případů k nucenému odjezdu z České republiky.

143