Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

– zjevně chybnou právní úpravu představovalo též zavedení § 56a zákoníku práce a možnost okamžitého zrušení pracovního poměru zákonným zástup- cem nezletilého zaměstnance, které bylo zakotveno v souvislosti s novelou zá- koníku práce provedenou zákonem č. 303/2013 Sb. a zrušenou po cca 3 letech účinnosti novelou zákoníku práce provedenou zákonem č. 460/2016 Sb. 2. NOVELIZACE DNES I ZÍTRA – VÝZVY V ŠIRŠÍM POJETÍ a) Příliš dlouhá soudní řízení Významným specifikem sporů o neplatnost rozvázání pracovního poměru (nejčas- těji o neplatnost výpovědi z pracovního poměru dané zaměstnavatelem) je skutečnost, že se jedná nikoli o jeden, ale potenciálně o dva na sebe navazující pracovněprávní spory („ dva v jednom “), což u jiných občanskoprávních sporů (např. spor o zaplacení ceny díla) prakticky neznáme. Důvodem této zvláštnosti sporů o neplatnost rozvázání pracovního poměru je právní úprava obsažená v § 69 odst. 1 zákoníku práce, díky níž má zaměstnanec – za předpokladu, že v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracov- ního poměru bude úspěšný, a za podmínky, že oznámil zaměstnavateli, že trvá na tom, aby ho dále zaměstnával – právo nejen na další trvání původně neplatně skončeného pracovního poměru, ale také (a možná především) právo na náhradu mzdy (platu) ve výši 100 % průměrného výdělku. Uvedená náhrada mzdy (platu) přísluší zaměst- nanci za splnění obou zmíněných předpokladů za celou dobu trvání soudního sporu, přesně vyjádřeno ode dne, kdy zaměstnavateli oznámil, že trvá na dalším zaměstná- vání, až do doby, kdy mu zaměstnavatel umožní pokračovat v práci nebo kdy dojde k platnému skončení pracovního poměru. Zaměstnanec tak má možnost uplatnit u soudu první žalobou nejprve pouze neplatnost rozvázání pracovního poměru, a vyčkat na výsledek tohoto řízení. Pokud bude v řízení úspěšný, a náhrada mzdy nebo platu za dobu trvání soudního sporu by mu přesto zaměstnavatelem nebyla poskytnuta, má zaměstnanec právo uplatnit dal- ší, v pořadí druhou žalobou právo na zaplacení této náhrady. Jinak řečeno, v řízení o určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru je implicitně „schováno“ i další potenciální řízení o zaplacení náhrady mzdy (platu) příslušející zaměstnanci za dobu trvání primárního sporu o neplatnost rozvázání pracovního poměru. Z uvedených důvodů oba tradiční účastníky pracovněprávních sporů, zaměstnan- ce i zaměstnavatele, zpravidla velmi zajímají průměrné délky soudních sporů o ne- platnost rozvázání pracovního poměru a také míra předvídatelnosti jejich výsledku. Je totiž zásadním rozdílem, jestliže má být případná náhrada mzdy (platu) poskytnuta za- městnanci za dobu např. „jen“ 18 měsíců nebo za dobu např. 60 měsíců. Protože jsou to zaměstnavatelé, kteří jsou povinni poskytovat, v případě pro ně neúspěšného řízení o neplatnost rozvázání pracovního poměru, svým neplatně propuštěným zaměstnan- cům náhradu mzdy (platu), tak zejména oni mají přirozený zájem na tom, aby tato

23