Úvahy k budoucímu vývoji pracovněprávní úpravy

Samotný zákoník práce navíc obsahuje institut dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr, které svým rozsahem (zejména dohoda o provedení práce) a smyslem odpovídají krátkodobým činnostem. Komentář uvádí, že je „neúčelné a někdy i značně obtížné vystačit pro výkon závislé práce výlučně s pracovním poměrem, zejména pokud by šlo o práci malého rozsahu nebo vykonávanou nepravidelně . […] Pokud tedy zaměstnava- tel potřebuje výkon určitých prací pouze příležitostně nebo jde-li o činnost malého rozsahu, může si tyto práce zajistit na základě některé z dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr….“ 13 Práce konaná na základě dohod o pracích konaných mimo pracovní po- měr je nepochybně prací závislou. Lze tedy dojít k závěru, že i příležitostný výkon práce je možné považovat závislou práci, potažmo za výkon nelegální práce, aniž by byl zcela naplněn znak soustavnosti. Podpůrným argumentem, proč by soustavnost neměla být považována za nezbytný znak závislé práce je skutečnost, že požadavek na nezpochybnitelné prokázání prvku soustavnosti při výkonu závislé práce do značné míry snižuje možnosti kontrolních orgánů řádně prokázat porušení pracovněprávních předpisů. 14 S tímto tvrzením se Nejvyšší správní soud relativně vypořádal, i když poněkud alibisticky. Ve svém rozhod- nutí ze dne 30. 7. 2014 sp. zn. 3 Ads 111/2013 totiž konstatoval, že „si je vědom, že je často velmi složité soustavnost nelegální práce prokázat, neboť kontrola zpravidla odhalí jen činnost prováděnou v době kontroly samotné. To však neznamená, že by měla kontrola na prokázání tohoto znaku rezignovat úplně….“ K dobru je nutné Nejvyššímu správ- nímu soudu přičíst, že poskytuje kontrolním orgánům návod, jehož prostřednictvím lze soustavnost prokázat – např. skrze náhled do prodejny za účelem zjištění chování kontrolované osoby před zahájením kontroly 15 či skrze výpovědi svědků. 3. SOUSTAVNOST – DOBRÝ SLUHA, ALE ZLÝ PÁN? Z výše nastíněných pohledů judikatury a kontrolních orgánů je patrné, že postoj jednotlivých orgánů k naplnění a prokazování soustavnosti při výkonu závislé práce se značně liší. Jelikož je však judikatura v této oblasti poměrně konstantní, kontrolní orgány vědí, co je nutné a v jaké míře prokázat. Soustavnost se závislou prací úzce souvisí, a byť se přikláním k názoru kontrolních orgánů, že by neměla být definičním znakem, nepochybně slouží k dotváření vymezení závislé práce a může být vodítkem ve sporných případech. Judikatura nicméně soustavnost mezi znaky závislé práce řadí a touto optikou je nutné nahlížet i na požadavek jejího prokázání.

13 VYSOKAJOVÁ, M. In: VYSOKAJOVÁ, M.; KAHLE, B.; RANDLOVÁ, N.; HŮRKA, P. a DOLEŽÍ- LEK, J.: Zákoník práce. Komentář . 5. vyd. Praha: Wolters Kluwer, 2015, s. 169. ISBN 978-80-7478-955-7. 14 STÁDNÍK, J. op. cit., s. 191. 15 Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 4. 2012, sp. zn. 4 Ads 177/2011.

58