SLP 12 (2017)

(politické emigrace). Jako příklad lze uvést příběh prvního čsl. prezidenta T. G. Masaryka, kterému v době světové války vydalo dvakrát cestovní pas Srbské království. 294 Ten na to v meziválečném období vzpomínal: „Srbský generální konzul mně dal srbský pas: jméno, rodi- ště i povolání jsem vyplnil podle skutečnosti, protože jsem nechtěl zbytečně lhát, abych se nepro- zradil, kdybych měl pas na jiné jméno; byl jsem jenom zapsán jako srbský občan.“ 295 Druhým příkladem může být parlamentní debata při projednávání návrhu zákona o pobytu cizinců z r. 1935. Zde mimo jiné zaznělo: „I náš národ má ve své historii 2 případy politické emigrace: jeden z doby pobělohorské, druhý z doby světové války. Nebyl a není odpůrcem asylu, ovšem nemůže nečinně přihlížeti k tomu, aby se práva toho zneu- žívalo k politickým akcím, namířeným proti kterémukoliv ze států sousedních a aby tím se kalily naše styky s těmi státy se všemi možnými následky.“ 296 Vznikem Československé republiky vzniklo československé státní občanství, 297 které upravovala zejména Ústavní listina z r. 1920 298 a ústavní zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., 299 který stanovil, že dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství, po- kud tímto zákonem se nemění, zůstávají nadále v platnosti. Pro historické země tak pla- tilo dřívější právo rakouské, pro Slovensko a Podkarpatskou Rus dřívější právo uherské. Ačkoliv v období první Československé republiky na jejím území nalezlo útočiště mnoho cizinců, vnitrostátní úprava, která by azyl formálně upravovala jako samo- statný právní institut, neexistovala. Jednalo se o otázku správní praxe, která se opírala o uvedenou dualistickou úpravu státoobčanského, ale také cizineckého a domovské- ho práva. Vedle toho bylo Československo smluvní stranou Úmluvy o mezinárodním postavení uprchlíků; 300 čsl. státní orgány vydávaly tzv. Nansenovy pasy. „Azyl“ mohli pronásledovaní cizinci získat formou povolení k pobytu (včetně víza) či udělením stát- ního občanství (předstupněm bylo udělení domovského práva). 294 Srov. LAZAREVIĆ, M. Dva srpska pasoša i dve Morave srpskog sina Tomaša Gariga Masarika. BalkanMagazin.net [online], 7. 10. 2012 Dostupné z [cit. 2017-06-24]. 295 ČAPEK, K. Hovory s T. G. Masarykem. Praha: Ústav T. G. Masaryka – Masarykův ústav a Archiv AV ČR, 2013, s. 103. Na dalším místě vzpomínal dále: „Když jsem přijel do Londýna, měl jsem potíže s pasem. Dostal jsem v Ženevě pas srbský; ale abych se při možném výslechu nepřeřekl, vyplnil jsem všechny rubriky krom státního občanství podle pravdy: narozen v Hodoníně na Moravě, profesor a tak dále. Nikdo si toho zprvu nevšiml; až když jsem si šel pro peníze do filiálky té švýcarské banky, kde jsem v Ženevě měl uloženy pe- níze, kroutil nad mým pasem pokladník hlavou – byl to Němec Švýcar a vyznal se v zeměpise: že prý Morava není v Srbsku a tak dále. Ale přece jsem ho usadil; řekl jsem mu, když tak znáte zeměpis, měl byste vědět, že Morava je řeka v Srbsku, a ostatně vám do mého pasu nic není.“ (Tamtéž, ss. 107-108). 296 Zpráva výboru ústavně-právního o vládním návrhu zákona o pobytu cizinců. Národní shromáždění republiky Československé. Poslanecká sněmovna. 1935. III. volební období. sněmovní tisk č. 2848. 297 ČERNÝ, J., VALÁŠEK, M. České státní občanství. Praha: LINDE Praha, 1996, s. 41. 298 Ústavní listina Československé republiky uvozená zákonem č. 121/1920 Sb. z. a n. 299 Ústavní zákon č. 236/1920 Sb. z. a n., kterým se doplňují a mění dosavadní ustanovení o nabývání a pozbývání státního občanství a práva domovského v republice Československé. 300 Úmluva o mezinárodním postavení uprchlíků z 28. října 1933 byla vyhlášena pod č. 179/1935 Sb. z. a n.

100

Made with FlippingBook Annual report