SLP 12 (2017)

Část odborné literatury se poměrně obsáhle věnuje definici pojmů lidská práva, zá- kladní práva a občanská práva. 341 Terminologické rovině se na tomto místě nebudeme blíže věnovat. Zaměříme se namísto toho na konkrétní obsah a rozsah práv unijních občanů, která jsou zakotvena v primárním právu EU. Chceme zjistit, zda jsou konkrét- ní práva, vyplývající zejména ze zakládacích smluv EU a z Listiny základních práv EU, vyhrazena pouze unijním občanům, a jsou tudíž základem konstrukce unijního občan- ství jako nové kategorie, nebo zda náleží tato práva i jiným skupinám, a nemají proto konstitutivní účinek ve vztahu ke koncepci unijního občanství. Zkoumání povahy unijního občanství se jeví jako legitimní téma, protože ve srov- nání se skromným prostorem, které národní ústavy obvykle věnují otázce státního občanství, je poněkud zarážející, jak důkladně je institut unijního občanství uchopen v právu EU. Tomuto problému je věnována prakticky celá druhá část Smlouvy o fun- gování EU (SFEU) a celá řada ustanovení Smlouvy o EU. Také Listina základních Zavedení unijního občanství v Maastrichtské smlouvě z roku 1992 je nutné ucho- pit v širším politickém kontextu. Většina autorů chápala unijní občanství jako krok směrem k federalizaci EU. 342 Někteří autoři spatřovali za koncepcí unijního občanství realizaci ideje evropské identity, o kterou se měla opírat logika procesu evropské inte- grace. 343 Ve své první zprávě o unijním občanství z roku 1993 Evropská komise pokra- čovala v podobném duchu, když konstatovala, že začlenění nové kapitoly do tehdejší Smlouvy o založení Evropského společenství představuje jeden z nejvýznamnějších kroků evropské integrace. Evropská komise upozornila na přínos summitů Evropské rady z let 1974 a 1984, na kterých se o koncepci komunitárního občanství poprvé výslovně jednalo. 344 Podle Evropské komise bylo Maastrichtskou smlouvou dosaženo přímého politického spojení mezi občany členských států a Evropskou unií. Práva vy- plývající z unijního občanství mají podle Evropské komise ústavní status, jelikož jsou zakotvena přímo v zakládacích smlouvách. V souvislosti se zavedením unijního občanství Maastrichtská smlouva stručně vy- jmenovala několik práv: volný pohyb unijních občanů po území všech členských států, 341 Podle odborné literatury jsou občanská práva zaměřena na participaci občanů na politickém procesu. Za typické právo občanů v tomto smyslu bývá označováno aktivní a pasivní volební právo. Specifická vazba mezi státem a jeho občanem se promítá na mezinárodní úrovni také do institutu konzulární ochrany. Srov. FRENZ, W. Handbuch Europarecht (4): Europäische Grundrechte , Berlin, 2009, ss. 98-99. K problému klasifikace lidských práv viz také FILIP, J., SVATOŇ, J., ZIMEK, J. Základy státovědy (3. opravené a zkrácené vydání), Brno, 2002, ss. 143-147. 342 Viz např. KHAN, D.-E., HENRICH, S. Article 20 TFEU. In: GEIGER, R., KHAN, D.-E., KOTZUR, M. (eds.), Treaty on European Union, Treaty on the Function of the European Union , München, 2015, ss. 248-249. 343 HATJE. A. Artikel 17 EGV. In: SCHWARZE, J. (ed.) EU-Kommentar , Baden-Baden, 2000, s. 371. 344 COM(93) 702 final. práv EU (LZP EU) obsahuje kapitolu o občanských právech. ͷ. Práva unijních občanů a práva občanů třetích zemí

110