SLP 12 (2017)

společných politik v oblasti kontrol na hranicích, azylu a přistěhovalectví. Evropský parlament a Rada mohou tedy někdy řádným a někdy zvláštním legislativním postu- pem rozšířit volný pohyb osob na různé kategorie občanů třetích zemí. Za určitou inovaci lze považovat právo na řádnou správu, které je obsaženo v čl. 41 LZP a není v této komplexitě upraveno ve SFEU. Čl. 41 LZP ovšem vychází z ustálené judikatury SDEU, která právo na řádnou správu uchopila jako obecnou právní zásadu. V souladu s čl. 41 odst. 1 LZP mají orgány EU řešit záležitosti jednotlivců nestranně, spravedlivě a v přiměřené lhůtě. Podle čl. 41 odst. 2 LZP zahrnuje právo na řádnou správu právo být vyslechnut, přístup ke spisu a povinnost správních orgánů odůvod- ňovat svá rozhodnutí. Ačkoli je čl. 41 SFEU řazen do kontextu občanských práv, je ze samotné formulace zřejmé, že se jedná o právo každého. Určité zvýhodnění unijních občanů vyplývá pouze z čl. 41 odst. 4 LZP, podle něhož se může každý písemně ob- racet na orgány EU v jednom z úředních jazyků a má obdržet i odpověď ve stejném jazyce. 355 Občané třetích zemí, pro které není ani jeden z oficiálních jazyků EU mateř- štinou, si tedy musí z těchto jazyků vybrat. Zvláštní pozici má také čl. 42 LZP, který upravuje právo na přístup k dokumentům EU. Tomuto právu neodpovídá žádné ustanovení v kapitole SFEU o unijním občan- ství, ale čl. 15 odst. 3 SFEU, který je řazen do kapitoly o obecně použitelných usta- noveních. 356 Je třeba dodat, že úprava čl. 15 odst. 3 SFEU je podrobnější než stručný čl. 42 LZP. V obou ustanoveních je právo na přístup k dokumentům EU koncipováno jako právo nejen unijních občanů, ale každé fyzické osoby s bydlištěm nebo právnické osoby se sídlem v členském státě. Nad rámec úpravy občanských práv v páté hlavě LZP obsahují ostatní části LZP (důstojnost, svobody, rovnost, solidarita a soudnictví) až na výjimky 357 práva všech jednotlivců, tzn. jak občanů EU, tak i občanů třetích zemí. Proto je těžké souhlasit se zprávou EK z roku 2001, 358 která tvrdí, že vyhlášení LZP a v ní obsažený výčet základních práv je třeba chápat jako jasný signál, že při budování EU stojí v centru občan. Z analýzy ustanovení o unijním občanství ve SFEU a úpravy tzv. občanských práv v LZP EU nelze vyvodit specifický standard práv, který by zřetelně rozlišoval mezi unijními občany a občany třetích států. ͸. Povinnosti unijních občanů a povinnosti občanů třetích zemí Ani odkaz na specifické povinnosti spojené s unijním občanstvím není dobře ucho- pitelný. Z čl. 20 SFEU sice vyplývá, že unijní občané mají nejen práva, ale také povin- nosti stanovené zakládacími smlouvami, ale pojetí povinností unijních občanů není dále vysvětlováno. 355 Podle čl. 55 SEU uznává EU v současné době 24 úředních jazyků. 356 Viz Část první hlava II SFEU. 357 Srov. čl. 15 odst. 2 LZP, který formuluje volný pohyb pracovníků, svobodu usazování a volný pohyb služeb jako výsadu unijních občanů. 358 COM(2001) 506 final.

113