SLP 12 (2017)

republiky, či nikoliv, se zabývá Dr. Helena Krajčíková . Významu státního občanství rozhodce se věnuje Prof. Květoslav Růžička , který poznamenává, že ve sporech mezi českými subjekty nemůže cizinec působit jako rozhodce. Tato anomálie, dle autora, by měla být legislativně odstraněna při nejbližší novelizaci zákona č. 216/1994 Sb., o rozhodčím řízení a o výkonu rozhodčích nálezů. Kapitola 7. Dr. Miluše Kindlové a Dr. Věry Honuskové se zabývá tématem odnímání občanství z důvodu absence loaja- lity a možnostmi státu přistoupit k alternativám odnětí občanství. Zaměřuje se na ev- ropský právní prostor, normovaný mimo jiné úpravou v Evropské úmluvě o státním občanství. Poslední příspěvek této části je od Dr. Davida Krysky , jenž představuje vý- voj vzájemného vztahu mezi instituty státního občanství, azylu a uprchlictví od vzniku Československé republiky po současnost. Pozornost zaměřuje nejen na právní úpravu, ale také na správní a soudní praxi a doktrínu. Třetí část s názvem Regionalismus a občanství se skládá ze třech příspěvků. První kapitola je od doc. Haralda Christiana Scheua , popisující institut unijního občan- ství, jež byl do práva EU zaveden na základě Maastrichtské smlouvy z roku 1992. Analýza relevantních ustanovení a příslušné judikatury Soudního dvora EU ukazuje, že se práva unijních občanů do velké míry prolínají jak s právy občanů třetích zemí, tak i s právy státních občanů hostitelského členského státu. Dr. Katarína Šmigová se ve své práci zabývá státní příslušností ve vztahu k judikatuře soudních a kvasisoud- ních orgánů ochrany lidských práv. Dotazuje se, zda už je nebo není právo na stát- ní příslušnost výslovně zakotveno v příslušných mezinárodních smlouvách. Dr. Alla Tymofeyeva si klade otázku, zda se stěžovatel na základě Evropské úmluvy o lidských právech může před Evropským soudem pro lidská práva domáhat práva na občanství, které je zakotveno v článku 4 Evropské úmluvy o státním občanství. Poslední čtvrtá část monografie má název Státní občanství v kontextu obecného me- zinárodního práva. Zde se doc. Dagmar Lantajov á zaobírá specifickou úpravou stát- ního občanství v případech sukcese států. Poukazuje na vývoj právní úpravy v dané ob- lasti. Kapitola Dr. Zuzany Trávníčkové reaguje na skutečnost, že bohatý rozvoj praxe států a mezinárodních organizací při ukládání mezinárodních sankcí vyvolává řadu mezinárodněprávních otázek. Jednou z nich je to, zda mohou být individuálně cílené finanční a cestovní sankce uloženy také vůči vlastnímu občanovi. Dle Mgr. Ondřeje Svobody vede rozšiřující ochrana lidských práv v současnosti ke zpochybňování role institutu diplomatické ochrany. Cílem jeho příspěvku je prokázat, že vztah mezi diplo- matickou ochranou a ochranou lidských práv je relevantní. Rozborem klíčových roz- hodnutí mezinárodních tribunálů za účelem zodpovězení otázky, zda i v oblasti mezi- národního práva ochrany zahraničních investic bývá v rozhodovací praxi aplikován tzv. test „efektivního občanství“ se ve své vědecké práci zabývá Mgr. Kristýna Urbanová.

Prof. Pavel Šturma

10