SLP 12 (2017)

proti Spojenému království 488 ze dne 6. března 1978. Případ se týkal nepovolení vstupu britských občanů a osob s povolením k pobytu na území Velké Británie. Jednalo se o osoby, které byly původem z koloniálních území. Zde stěžovatelé tvrdili, že je s nimi jednáno jako se „second-class citizens“ a lze to přirovnat k ponižujícímu zacházení ve smyslu článku 3 EÚLP. EKLP shledala tyto námitky původně jako odůvodněné, ale stížnost nakonec zamítla s ohledem na to, že britské úřady mezitím povolily vstup příslušných osob na území Spojeného království. Tímto se dostáváme k další části na- šeho příspěvku, kde se detailně podíváme na to, jaký postoj zajímají orgány EÚLP k lidskému právu na občanství a zda se jejich přístup k existenci tohoto práva změnil s přijetím Evropské úmluvy o státním občanství v roce 1997. ͸. Právo na občanství v judikatuře Evropského soudu pro lidská práva Nejstarší judikát přístupný v databázi HUDOC, který se přímo zabýval otázkou práva na občanství, je ve věci X. proti Rakousku 489 z roku 1972. Případ se týkal odebrání rakouského státního občanství osobě, která měla dvě občanství, rakouské a britské. Zde EKLP poznamenala, že „právo na občanství jako takové není zahrnuto do sezna- mu práv a svobod zaručených EÚLP“ 490 a přitom odkázala na svoji předchozí praxi, zejména na rozhodnutí č. 288/57 a č. 2226/64. Tyto dokumenty bohužel nejsou k dis- pozici on-line v elektronické databázi. Avšak s ohledem na mechanismus fungování EÚLP v tomto období lze předpokládat, že EKLP zaujala tento postoj již v roce 1957, nejpozději v roce 1958. Věc Rodina K. a W. proti Nizozemsku, 491 která byla rozhodnuta v roce 1985, se týkala naopak neudělení státního občanství. Zde jeden ze stěžovatelů namítal, že nizozemská právní úprava týkající se udělení občanství je diskriminační ve vztahu k mužům, tudíž kdyby byl ženou, byl by státní občanství Nizozemska už dávno získal, a tedy by jeho vyhoštění nikdy nenastalo. Dovolával se přitom porušení článků 8 a 14 EÚLP. EKLP zde opět připomněla, že žádné z ustanovení Evropské úmluvy o lidských právech ne- zakotvuje právo na občanství, 492 a proto prohlásila stížnost za neslučitelnost s ustano- veními EÚLP ratione materiae . O deset let později, v roce 1995, EKLP řešila otázku neudělení švýcarského státního občanství občanovi Turecka, který uzavřel sňatek s občankou Švýcarska. 493 Stěžovatelé tvrdili mimo jiné, že došlo k porušení článku 14 EÚLP ve spojení s článkem 8 s tím, 488 EKLP, 3 East African Asians (British Protected Persons) proti Spojenému království , stížnosti č. 4715/70, 4783/71 et 4827/71, rozhodnutí ze dne 6. března 1978 a 35 EKLP, East African Asians (Citizens of the United Kingdom and Colonies) proti Spojenému království , stížnost č. 4626/70, rozhodnutí ze dne 6. břez- na 1978. 489 EKLP, X. v. Austria , stížnost č. 5212/71, rozhodnutí ze dne 5. října 1972. 490 Ibid.: „no right to citizenship is as such included among the rights and freedoms guaranteed by the Convention.“ 491 EKLP, Rodina K. a W. proti Nizozemsku, stížnost č. 11278184, rozhodnutí ze dne 1. července 1985. 492 Ibid.: „…the right to acquire a particular nationality is neither covered by nor sufficiently related to this [A8] or any other provision of the Convention.“ 493 EKLP, Claudia and Hasan Marhan proti Švýcarsku , stížnost č. 25037/94, rozhodnutí ze dne 17 May 1995.

141

Made with FlippingBook Annual report