SLP 12 (2017)

Absence státního občanství vedla k nezbytnosti obstarávat a obnovovat pracovní povo- lení a povolení k pobytu na území Slovinka. V souvislosti s vypršením platnosti pra- covního povolení byl se stěžovatelem v roce 1993 ukončen pracovní poměr. Stěžovatel se proti tomuto postupu bránil před místními soudy až do roku 2000, kdy mu nako- nec nevyhověl ani Ústavní soud. Po vyčerpání všech vnitrostátních prostředků se pan Kuduzović obrátil na ESLP ve Štrasburku. Případ je zajímavý z toho hlediska, že se zde ESLP specifickým způsobem vypořádal s otázkou přijatelnosti stížnosti. Na začátku se vyjádřil v tom smyslu, že namítané porušení EÚLP se vyskytlo ještě před dnem 28. června 1994, kdy se Slovinsko stalo stranou EÚLP, a proto stížnost je neslučitelná ratione temporis . 498 Následně se však ESLP zabýval otázkou postavení stěžovatele jako oběti porušení EÚLP. Celou věc nakonec uzavřel tak, že vzhledem k tomu, že stěžo- vateli v roce 2002 slovinské občanství uděleno bylo, stížnost je nepřijatelná ve smyslu odst. 4 článku 35 EÚLP. Otázku, zda EÚLP zaručuje právo vzdát se státního občanství, řešil ESLP ve věci Riener proti Bulharsku . 499 Stěžovatelka, Ianka Riener, měla v relevantním období dvojí státní občanství, rakouské a bulharské. Bydlela s rodinou v Rakousku, ale kvůli pod- nikaní trávila hodně času na území Bulharska. V roce 1995 bulharské úřady rozhodly o zákazu vycestování stěžovatelky za hranice Bulharska, protože měla velké dluhy vůči správci daně. Když se stěžovatelka pokusila vycestovat pomocí rakouského ces- tovního dokladu, byl jí při pohraniční kontrole tento doklad odebrán a opuštění úze- mí nepovoleno. Stěžovatelka se pokusila vzdát bulharského občanství s tím, že by se do Rakouska mohla navrátit za svojí rodinou pouze jako rakouská občanka a opustit Bulharsko. Veškeré její žádosti o zřeknutí se občanství byly až do roku 2004 bulhar- skými úřady neustále zamítány. V roce 2004 bylo stěžovatelce nakonec povoleno od- cestovat z Bulharska. ESLP posuzoval tuto stížnost ve světle článku 2 Protokolu č. 4 k EÚLP (svoboda pohybu) a článků 8 a 13 EÚLP. Pro účely tohoto příspěvku jsou důležité závěry ESLP k otázce porušení článku 8 EÚLP. Zde ESLP poznamenal, že EÚLP nezaručuje právo zřeknout se státního občanství. 500 Nicméně nemůže vyloučit, že svévolné zamítnutí žádosti o zřeknutí se občanství může za určitých výjimečných okolností vyvolat problémy podle článku 8 EÚLP, pokud takové zamítnutí má do- pad na soukromý život jednotlivce. 501 Evropský soud pro lidská práva podotknul, že zákonodárství Bulharska týkající se zákazu vycestování z území mělo stejný dopad jak na občany, tak i na cizince, 502 a proto neshledal porušení EÚLP. Námitky stěžovatel- ky vyplývající ze skutečnosti, že nemožnost vycestovat za rodinou po dobu devíti let 498 Nebudeme na tomto místě komentovat to, zda se v daném případě jednalo o „trvající porušení“ (continuous violation) ve smyslu EÚLP nebo nikoliv. Viz detailněji Praktická příručka k podmínkám p řijatelnosti. Rada Evropy / Evropský soud pro lidská práva, 2011, s. 39. Dostupné z: http://echr.coe. int/Documents/Admissibility_guide_CES.pdf [cit. 2017-05-07]. 499 ESLP, Riener proti Bulharsku, stížnost č. 46343/99, rozsudek ze dne 23. května 2006.

500 Ibid., § 153. 501 Ibid., § 154. 502 Ibid., § 157.

143