SLP 12 (2017)

K rozsudku byla připojena 2 odlišná stanoviska. 512 Proti dosavadní praxi ESLP se výrazně vymezil ve svém odlišném stanovisku soudce Pinto de Albuquerque. S odvo- láním na čl. 15 VLDP, EÚSO a další normy mezinárodního práva uvedl, že každý má právo na občanství, a tedy práva pana Ramadana dle EÚLP byla porušena. Dle jeho názoru „právo na občanství“ je autonomní právo, a tedy arbitrární zbavení nebo ne- udělení občanství je v rozporu s lidskými právy a EÚLP. Tvrdil dokonce s odvoláním na řadu mezinárodních smluv a vysvětlující zprávu k EÚSO, že je to součástí obyčejo- vého práva. Dle jeho názoru došlo tedy k porušení článku 8 EÚLP ve smyslu práva na sebeurčení jako součásti práva na soukromý život. Poslední judikát ke dni 513 dokončení tohoto příspěvku, který ESLP vydal k otáz- ce „práva na občanství“, je věc K2 proti Spojenému království. 514 Rozhodnutí v této věci bylo zpřístupněno veřejnosti dne 9. března 2017. Stěžovatel prohlašoval, že došlo k porušení článku 8 a 14 EÚLP v důsledku zbavení ho britského státního občan- ství a s ohledem na odlišné zacházení. Tvrdil, že kdyby druhé státní občanství ne- měl, Spojené království by ho státní příslušnosti nezbavilo. Nehledě na to, že se jedná o rozhodnutí a nikoliv rozsudek, shrnul ESLP v této věci svoji předchozí judikaturu k otázce občanství. Poznamenal, že na případy neudělení a odebrání státního občanství se aplikují stejné zásady, přitom je zapotřebí zkoumat dvě klíčové roviny: 1) zda ode- brání občanství nebylo svévolné a 2) jaké následky to mělo pro stěžovatele. Pokud jde o první rovinu, zde ESLP použil svůj standardní test posouzení práv dle EÚLP, která podléhají omezením. Uzavřel tím, že postup státu byl v souladu se zákonem, který byl dostatečně předvídatelný. Po zhodnocení podmínek řízení před vnitrostátními orgány dospěl k závěru, že jejich postup nebyl libovolný. Vzhledem k tomu, že stěžovatel měl k dispozici súdánský pas a mohl svobodně pobývat na území Súdánu a také ze své vlast- ní vůle opustil území Spojeného králoství ješte před rozhodnutím o odebrání státního občanství, konstatoval, že zbavení britského občanství nemělo za následek přechod stěžovatele do kategorie osob bez státní příslušnosti. S ohledem na všechno zmíněné zamítl stížnost pro zjevnou neopodstatněnost. Námitkou diskriminačního zacházení ve srovnání osobami, kteří měli pouze britské občanství, se ESLP nakonec nezabýval kvůli nevyužití vnitrostátních opravných prostředků. Přehled judikátů EKLP a ESLP k otázce státního občanství zmíněných v této části příspěvku není vyčerpávající. Existuje velké množství případů 515 zabývajících se sou- 512 ESLP, Odlišné stanovisko soudců Pinto De Albuquerque a Zupančič ve věci Ramadan proti Maltě. 513 Příspěvek byl dokončen dne 17. května 2017. 514 ESLP, K2 proti Spojenému království, stížnost č. 42387/13, rozhodnutí ze dne 7. února 2017. 515 ESLP, F.A.K. proti Nizozemsku , stížnost č. 30112/09, rozhodnutí ze dne 23. řiijna 2012; ESLP, Smirnov proti Rusku , stížnost č. 14085/04, rozhodnutí ze dne 6. července 2006; ESLP, Abdulaziz, Cabales and Balkandali proti Spojenému kraloství , rozhodnutí ze dne 28. května 1985, Series A no. 94; ESLP, Berrehab proti Nizozemsku , rozhodnutí ze dne 21. června 1988, Series A no. 138; ESLP, Darren Omoregie and Others proti Norsku , stížnost č. 265/07, rozsudek ze dne 31. července 2008; ESLP, Kolosovskiy v. Latvia , stížnost č. 50183/99, rozhodnutí ze dne 29.ledna 2004; ESLP, Nunez v. Norway , stížnost č. 55597/09, rozsudek ze dne 28. června 2011; ESLP, Maslov v. Austria , stížnost č. 1638/03, rozsudek ze dne 22. břez-

146

Made with FlippingBook Annual report