SLP 12 (2017)

visející problematikou, tedy otázkou vyhoštění cizinců, odmítnutí udělení povolení k pobytu a další. Naším cílem nebylo pokrýt veškeré aspekty spojené s touto oblastí, ale poukázat na hlavní specifika rozhodování orgánů EÚLP. V další části tohoto člán- ku rozebereme na základě zmíněné judikatury soulad rozhodovací praxe obou orgánů s ustanoveními EÚSO. ͹. Analýza vztahu rozhodovací praxe ESLP k právu na občanství podle EÚSO Za účelem analýzy obsahu práva na občanství zde připomeneme znění článku 4 EÚSO s názvem Zásady: „Normy každého smluvního státu o státním občanství vycházejí z těchto zásad: a) každý má právo na státní občanství; S ohledem na to, že EÚSO a ESLP patří k instrumentům stejné mezinárodní or- ganizace lze předpokládat, že ustanovení jedné mezinárodní smlouvy by nemělo být v rozporu s obsahem jiné. Pod písmenem a) ve článku 4 najdeme zásadu „každý má právo na státní občanství“. EKLP již od konce padesátých let však tvrdí, že „prá- vo na občanství jako takové není zahrnuto do seznamu práv a svobod zaručených EÚLP“. 517 Stejně tak i ESLP ve svých rozsudcích vydaných po 1. březnu 2000, 518 kdy EÚSO vstoupila v platnost, poznamenává, že EÚLP právo na občanství nezaručuje. Na první pohled to může působit, že praxe ESLP je tedy v rozporu s ustanoveními EÚSO. Zde je zapotřebí poznamenat, že i když byly přijaty v rámci jediné mezinárod- ní organizace, EÚLP a EÚSO jsou různé mezinárodní smlouvy s odlišným obsahem a seznamem smluvních stran. Nelze například tvrdit, že každý členský stát OSN je vázán všemi lidskoprávními úmluvami. Právě s ohledem na odlišný obsah mezinárod- ních smluv každá z nich stanoví svoje podmínky ratifikace a z ní vyplývající závazky pro signatáře. Tedy můžeme přímo poznamenat, že závazky smluvních stran podle EÚLP a EÚSO jsou odlišné. Různé jsou zde i monitorovací mechanismy. Na rozdíl na 2007; ESLP, Dadouch v. Malta , stížnost č. 38816/07, rozsudek ze dne 20. července 2010; ESLP, Moustaquim v. Belgium , rozsudek ze dne 18. února 1991, Series A no. 193; ESLP, Beldjoudi v. France , rozsudek ze dne 26. března 1992, Series A no. 234-A; ESLP, Nasri v. France , rozsudek ze dne 13. červen- ce 1995, Series A no. 320-B; ESLP, Boughanemi v. France , rozsudek ze dne 24. dubna 1996, Reports of Judgments and Decisions 1996-II; ESLP, Gül v. Switzerland , rozsudek ze dne 19. února 1996, Reports of Judgments and Decisions 1996-I. 516 Evropská úmluva o státním občanství. Předpis č. 76/2004 Sb. m. s., zdroj: Sbírka Mezinárodních Smluv, ročník 2004, částka 76, ze dne 1. 7. 2004. 517 Ibid. „no right to citizenship is as such included among the rights and freedoms guaranteed by the Convention.“ 518 Například ESLP, Ramadan proti Malt ě, stížnost č. 76136/12, rozsudek ze dne 21. června 2016, § 84. b) je třeba se vyhýbat stavu, kdy osoba je bez státní příslušnosti; c) nikdo nesmí být svévolně zbaven svého státního občanství; d) uzavření ani zánik manželství mezi státním občanem smluvního státu a cizincem, ani změna státního občanství jedním z manželů za trvání manželství se nedotýká automaticky státního občanství druhého z manželů.“ 516

147