SLP 12 (2017)

přijata EÚSO, což vedlo k tomu, že po roce 1998 v otázce rozhodování o právu na ob- čanství nenalézáme již rozhodnutí EKLP, ale rozhodnutí a rozsudky ESLP. Pravda je, že od začátku ESLP rozhodoval v těchto věcech ve formě rozhodnutí a jen po roce 2000 se objevují první rozsudky týkající se předmětné problematiky. V praxi EKLP a ESLP nalézáme nejen souvislost s těmi ustanoveními, na které od- kazuje Vysvětlující zpráva k Evropské úmluvě o státním občanství, 521 ale i některá další. Tak ve věci Riener proti Bulharsku 522 se ESLP zaměřil na zkoumání stížnosti podle článku 2 Protokolu č. 4 k EÚLP (svoboda pohybu). Naopak, po vstupu EÚSO v plat- nost nebylo předmětem rozboru před ESLP ponižující zacházení ve smyslu článku 3 EÚLP 523 vyvolané neudělením nebo zbavením státního občanství. Závěry Shrneme-li všechno výše zmíněné, lze konstatovat, že i přes veškerá úsilí stěžovatelů a disentujících soudců nepatří podle výkladu ESLP „právo na občanství“ ke katalogu práv zaručených Evropskou úmluvou o lidských právech, a to ani v pozitivním, ani negativním smyslu. EÚSO má nepochybně těsné propojení s EÚLP, ale nezaručuje stejná práva. EÚSO má ve státech Rady Evropy s ohledem na pouhých 20 ratifikací (z nichž k poslední došlo před 7 lety) poměrně malou váhu. Totéž platí i pro právo na občanství, které je zde zakotveno. Nehledě na to, že veškerá dosavadní judikatura EKLP a ESLP potvrzuje, že EÚLP nezaručuje právo na občanství, neznamená to, že orgány EÚLP se odmítají touto otáz- ku vůbec zabývat. Praxe ukazuje, že v případě svévolného odebrání nebo neudělení státního občanství článek 8 EÚLP na věc aplikovat lze. Otázkou je, jaká budoucnost čeká právo na občanství ve smyslu EÚLP, zda se praxe ESLP bude ubírat směrem nastoleným v disentu ve věci Ramadan proti Maltě soudce Pinto nebo zůstane u konzervativního výkladu. S právem na občanství souvisí také požadavky práva na spravedlivý proces. Ve věci Borisov proti Litvě 524 ESLP přímo zdůraznil, že se článek 6 odst. 1 EÚLP na řízení upravující občanství nevztahuje, protože se zde nejedná ani o občanská práva nebo zá- vazky, ani o trestní obvinění ve smyslu EÚLP. Někteří soudci Ústavního soudu České republiky však argumentují, že za určitých okolností by nemožnost soudního přezku- mu ve věcech udělení státního občanství mohla být v rozporu se zásadami spravedli- 521 Explanatory Report to the European Convention on Nationality. Dostupné z: https://rm.coe.int/ CoERMPublicCommonSearchServices/DisplayDCTMContent?documentId=09000016800ccde7 [cit. 2017-04-29]. 522 ESLP, Riener proti Bulharsku, stížnost č. 46343/99, rozsudek ze dne 23. května 2006. 523 Citát z rozhodnutí EKLP ve věci Slepčík a další proti Nizozemsku a České republice: „…in the particular circumstances of the case the impossibility for the applicants to acquire Czech citizenship was capable of raising issues under Articles 3…“. 524 ESLP, Borisov proti Litvě, stížnost č. 9958/04, rozsudek ze dne 14. června 2011.

149

Made with FlippingBook Annual report