SLP 12 (2017)

Úvod Lidská práva mají v systému mezinárodního práva zvláštní postavení, neboť jejich ochrany se mohou prostřednictvím různých specializovaných mechanismů dovolávat přímo jednotlivci. V době rozšířené ochrany lidských práv vyvolává tento vývoj po- chybnosti nad rolí diplomatické ochrany, protože zatímco u diplomatické ochrany se jedná o situaci, kdy stát převezme nároky svého občana na odčinění jemu způsobené újmy hostitelským státem a obsahem nároku, který je státem uplatňován, je původ- ní nárok poškozeného jednotlivce, 572 tak nyní je možné se dovolávat práv jednotlivců na mezinárodní úrovni bez nutnosti zásahu státu. Podle kritiků diplomatické ochrany je totiž tento koncept zastaralým nástrojem a pro účely ochrany lidských práv nevhodným a zbytečným. 573 Někteří považují diplomatickou ochranu v době, kdy je jednotlivci při- znáno právo individuálních stížností k mezinárodním orgánům a kdy existují regionální a universální kontrolní mechanismy, za irelevantní. Jelikož se při ní uplatňuje právo státu, nikoli jednotlivce, může to implikovat závěr, že jednotlivec není subjektem me- zinárodního práva, což považují někteří autoři dokonce za škodlivé 574 a doporučují odložit diplomatickou ochranu „na půdu“. 575 Pro výkon diplomatické ochrany jsou stanoveny tři základní podmínky: (i) poru- šení mezinárodněprávní normy, (ii) vyčerpání vnitrostátních opravných prostředků a (iii) příslušné občanství poškozené osoby. Občanský svazek mezi státem uplatňují- cím ochranu a nárokem jednotlivce je podle tradičních pravidel diplomatické ochrany condition sine qua non k jejímu uplatnění. 576 Návrh článků o diplomatické ochraně Komise OSN pro mezinárodní právo (ILC) zní s ohledem na státní občanství v čl. 5 jasně: „Stát oprávněný k výkonu diplomatické ochrany je státem občanství.“ Právě na poslední uvedenou podmínku, a to podmínku státního občanství, se zamě- ří tento příspěvek, kdy se na jejím příkladu prokáže, jak mezinárodní právo vykazuje flexibilitu, která rozšiřuje možnosti uplatnění diplomatické ochrany i v kontextu lid- ských práv. Příspěvek se tak ve své první části nejdříve zaměří na analýzu vztahu mezi diplomatickou ochranou a lidskými právy, ať už v širším kontextu mezinárodního práva, tak z vnitrostátního pohledu, kdy je diplomatická ochrana domáhána občany, 572 ONDŘEJ, J., POTOČNÝ, M. Mezinárodní právo veřejné. Zvláštní část . Praha: C.H. Beck, 2011, s. 316. 573 Např. GHANDHI, s. Human Rights and the International Court of Justice: The Ahmadou Sadio Diallo Case. Human Rights Law Review , 2006, vol. 11, no. 3, s. 553. 574 Do této kategorie lze zařadit mj. samostatné stanovisko soudce Mezinárodního soudního dvora C. Trindateho v případě Diallo. Separate opinion of Judge Cançado Trindade, Ahmadou Sadio Diallo (Republic of Guinea v. Democratic Republic of the Congo), 2010 I.C.J. 639 (30. listopadu 2010), § 215. 575 Pro reference na další kritickou literaturu viz LEYS, David. Diplomatic Protection and Individual Rights: A Complementary Approach. Harvard International Law Journal Online , 2016, vol. 56, s. 2; PERGANTIS, Vasileios. Towards a „Humanization“ of Diplomatic Protection? Zeitschrift Für Ausländisches Öffentliches Recht Und Völkerrecht , 2006, vol. 66, no. 2, s. 352. 576 Panevevezys-Saldutiskis Railway Case (Estonia v. Lithuania), 1939 PCIJ Rep. Ser. A/B. No. 76, 16 (28. 2. 1939).

176

Made with FlippingBook Annual report