SLP 12 (2017)

opravných prostředků. 591 To platí také pro diplomatickou ochranu, ale nevztahuje se k si- tuacím, kdy není dostupná účinná nebo odpovídající náprava. 592 U Evropského soudu pro lidská práva se může stížnost přijmout podle Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod do šesti měsíců po konečném vnitrostátním rozhodnutí, 593 k uplatnění diplomatické ochrany lhůta stanovena není. Další zjevnou mezerou u sou- časných lidskoprávních mechanismů je také fakt, že ne každá země k nim přistoupila, a s tím související i jejich omezená vymahatelnost. V Asii, nejlidnatějším kontinentu, nee- xistuje žádný regionální mechanismus k ochraně lidských práv a ani univerzální Pakt o ob- čanských a politických právech neposkytuje jednotlivcům účinnou ochranu jejich práv. 594 Diplomatická ochrana má tedy nadále svoji roli a měla by být zachována v kontextu ochrany lidských práv jako alternativa, nepřímý způsob k nápravě újmy. Měl by to být nástroj spíše doplňující než omezující či nahrazující právo jednotlivce domáhat se nápravy před mezinárodním orgánem. 595 Komise i MSD toto směřování na počátku tisíciletí potvrdily. ͸. Povinnost státu k diplomatické ochraně při porušení lidských práv Obecně platí, že státy nemají mezinárodní povinnost poskytnout svým občanům diplomatickou ochranu v zahraničí, pokud jsou jejich práva poškozována, a záleží pou- ze na jejich vůli, zda takový nárok vznesou, či ne. Tato diskrece státu byla mj. potvr- zena MSD v případu Barcelona Traction . 596 Nicméně ve Zprávě ILC k diplomatické ochraně je poukázáno na rostoucí podporu názoru, že existuje povinnost státu chránit své občany v zahraničí, pokud jsou jejich lidská práva porušována. Ve vnitrostátním právu řady zemí existuje ústavní právo na diplomatickou ochranu 597 nebo možnost soudního přezkumu rozhodnutí vlády takovou ochranu neposkytnout. 598 Roste také počet případů před vnitrostátními soudy, kdy je obvykle napadána ne- činnost nebo neochota vlády použít institutu diplomatické ochrany. Nejvíce příkladů z nedávné doby je spojeno s případy osob držených Spojenými státy v detenčním zaří- zení v Guantanámu. Britští občané Feroz Ali Abbasi a Al Rawi se před britskými soudy neúspěšně dožadovali po britské vládě ochrany. V Kanadě byl obdobným případem 591 Např. čl. 2 Opčního protokolu k Paktu o občanských a politických právech nebo čl. 35 Evropské úmlu- vy o ochraně lidských práv a základních svobod. 592 Resolution No. 5/2006, Diplomatic Protection of persons and property, 72nd Conference of the International Law Association in Toronto, Canada, 4.–8. června 2006. 593 Čl. 35 odst. 1: „Soud může posuzovat věc až po vyčerpání všech vnitrostátních právních prostředků nápravy podle všeobecně uznávaných pravidel mezinárodního práva a ve lhůtě šesti měsíců ode dne, kdy bylo přijato konečné vnitrostátní rozhodnutí.“ 594 DUGARD, J. Diplomatic Protection and Human Rights: The Draft Articles of the International Law Commission. Australian Year Book of International Law , 2005, vol. 24, s. 75. 595 LEYS, op. cit., s. 4. 596 Case Concerning Barcelona Traction , § 45. 597 Např. v německé ústavě není explicitně uvedeno právo na diplomatickou ochranu, ale nárok občana v zahraničí na pomoc německých orgánů. 598 Report of the International Law Commission, Fifty-eight Session, U.N. Doc. A/61/10 (2006), 96.

179