SLP 12 (2017)

a analýze klíčových rozhodnutí mezinárodních tribunálů týkající se otázky občanství se zaměřením na problematiku, zda i v oblasti ochrany investic je, či není rozhodovací praxí aplikován tzv. test efektivního občanství. ͷ. Mezinárodní ochrana investic a diplomatická ochrana Podstatou mezinárodního práva ochrany investic je poskytnutí ochrany zahranič- ním investicím. Na rozdíl od diplomatické ochrany, jejímž základem je obyčejové prá- vo, je systém mezinárodní ochrany investic založen na základě smluvním. Mezinárodní smlouvy o ochraně investic jsou tedy mezinárodní smlouvy uzavírané mezi státy, který- mi tyto státy – smluvní strany smlouvy – poskytují jednotlivcům (investorům) jednak hmotně právní standardy ochrany jejich investic, (např. stanoví se podmínky vyvlastnění za náhradu či jiné standardy jako FET). Významná je zejména skutečnost, že tyto mezi- národní smlouvy umožňují investorům, aby na základě této mezinárodní smlouvy sami vznesli své nároky k mezinárodnímu rozhodčímu orgánu proti tzv. hostujícímu státu v případě, že tento hostující stát poruší smlouvu stanovené hmotně právní standardy. 614 Důležitý rozdíl proti diplomatické ochraně představuje právě skutečnost, že toto právo vznést svůj nárok proti státu a předložit jej k posouzení mezinárodnímu rozhod- čímu orgánu slouží přímo tomuto jednotlivci (zahraničnímu investorovi). Zahraniční investor pak již v případě porušení jeho práv vyplývajících z této mezinárodní smlouvy ze strany tzv. hostujícího státu (tj. státu, kde investor uskutečňuje svoji investici) ne- potřebuje žádnou ingerenci svého domácího státu. Úloha domácího státu investora je naplněna již uzavřením příslušné smlouvy o ochraně investic. V okamžiku vzniku sporu mezi investorem a hostujícím státem, již investor není odkázán na pomoc svého domácího státu, ale může se sám domáhat svých práv z mezinárodní smlouvy před mezinárodní (či jinou) soudní institucí v této mezinárodní smlouvě předpokládané. Dalším typickým rozdílem oproti diplomatické ochraně představuje absence nutnosti vyčerpat vnitrostátní prostředky sloužící k ochraně práv. Investor se nároků plynoucích z porušení jeho práv může obrátit přímo k mezinárodnímu rozhodčímu orgánu bez nutnosti absolvovat nejdříve vnitrostátní řízení, 615 což ovšem platí v závislosti na textu konkrétní smlouvy a také na typu porušeného závazku, např. tato výhoda z podstaty věci neplatí většinou např. u tzv. odepření spravedlnosti. 616 S ohledem na neúspěšné snahy o přijetí mnohostranné úmluvy o ochraně investic 617 je v dnešní době systém mezinárodní ochrany investic stále převážně založen na exis- tenci dvoustranných (bilaterálních) mezinárodních smluv o ochraně investic („BIT“). Existují však i mnohostranné smluvní instrumenty, které se ochrany zahraničních investic týkají. Tak ochrany investic se úzce dotýká mnohostranná Washingtonské 614 DOLZER R., SCHEURER CH., Principles of International Investment Law , Oxford University Press, second edition, 2012, kapitola 1 a 2. 615 Ibid. 616 PAULSSON J ., Denial of Justice in International Law , Cambridge University Press, 2005. 617 ŠTURMA P, BALAŠ V., Mezinárodní ekonomické právo , C.H. beck, 2. vydání, 2013, ss. 323-325.

184