SLP 12 (2017)

ství“ obdobně jako to učinil Mezinárodní soudní dvůr v rámci diplomatické ochrany v rozhodnutí Nottebohm. 639 Pokud by totiž pan Soufraki italské občanství neprokázal, nemohl by se pochopitelně dovolávat ochrany dle italsko-SAE BIT a tribunál by byl povinen shledat absenci své vlastní jurisdikce a řízení zastavit. S přihlédnutím ke konkrétním ustanovením italského práva tribunál dovodil, že pan Soufraki své dřívější italské občanství skutečně ztratil, a to právě nabytím kanad- ského občanství v roce 1991, ačkoliv tribunál současně uvedl, že pan Soufraki si ztráty italského občanství z důvodu nabytí jiného občanství zřejmě ani nebyl vědom. 640 Dále se ale tribunál také zabýval otázkou, zda pan Soufraki italské občanství znovu nenabyl později v 90. letech, tím že se opět na čas přistěhoval do Itálie. Italské zákony totiž v určitých případech ztráty občanství umožňovaly jeho znovunabytí státního, pokud osoba žila na území Itálie nejméně po dobu jednoho roku. 641 Při posouzení otázky ob- čanství se tribunál musel také vyrovnat s tím, že italské úřady vydaly panu Soufrakimu certifikát státního občanství a dále se zmiňovaným dopisem italských úřadů potvrzující existenci italského občanství žalobce, a tedy zejména s otázkou, zda je názor a interpre- tace vnitrostátních právních předpisu ze strany vnitrostátních orgánů ve věci občanství jejich vlastního občana pro tribunál závazná a zcela vyčerpávající, či nikoliv. V daném případě tribunál dospěl k závěru, že ačkoliv z hlediska mezinárodního práva je věcí každého státu stanovit svým vlastním zákonodárstvím podmínky nabytí či pozbytí státního občanství, tak v případě kdy je občanství zpochybňováno v meziná- rodním soudním (či rozhodčím) řízení, je to právě tento mezinárodní rozhodčí orgán, který je oprávněn, a dokonce i povinen, v takovém případě o otázce občanství pro své vlastní účely sám rozhodnout. 642 Na základě aplikace italského právního řádu tribunál dospěl k závěru, že v době rozhodné z hlediska ratione temporis pan Soufrakis státní občanství Itálie neměl, neboť jej ztratil nabytím kanadského státního občanství a již jej znovu nenabyl, protože před tribunálem neunesl důkazní břemeno a dostatečně ne- prokázal naplnění vnitrostátních právních předpokladů pro znovunabytí občanství. 643 S ohledem na nenaplnění definice investora ze strany žalobce dle příslušné BIT mezi Itálií a SAE shledal tribunál absenci své jurisdikce věc projednat a z tohoto důvodu ani nepřistoupil k meritornímu přezkumu věci. Lze tedy především dovodit, že za účelem určení existence italského občanství tribu- nál aplikoval právě a výhradně vnitrostátní právo Itálie. Současně však toto vnitrostátní právo aplikoval mezinárodní tribunál samostatně a názory a interpretací italských úřa- dů se tedy necítil být vázán a předmětné dokazování si provedl sám a dospěl dokonce k opačnému závěru, než vnitrostátní orgány. Tento přístup tribunálu koreluje s mezi- národně právní doktrínou compétence de la compétence, dle které je každý meziná-

639 Nottebohm, pozn. pod čarou 21. 640 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 52. 641 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 24. 642 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 55. 643 Soufraki, pozn. pod čarou 22, § 81.

189