SLP 12 (2017)

Závěry Přestože zkoumané kauzy dotýkající se státního občanství nebyly typickými pří- pady, určité závěry lze z nich podle mého soudu dovodit. V prvých dvou kauzách rozhodovaných Evropským soudním dvorem byl předmětem sporu rozsah práv ply- noucích z unijního občanství. Ačkoliv se nejednalo o konflikt mezi unijním a vnit- rostátním občanstvím členských států EU, případy lze číst rovněž jako spory o inter- pretaci modelů státního občanství. Model státního občanství Evropské unie zjevně vychází z liberálního pojetí, ostatně v samotném zakotvení Smlouvy o Evropské unii jsou citována pouze práva občanů EU. 67 Stejný přístup k unijnímu občanství za- stává i Evropský soudní dvůr, když ve svých rozhodnutích nezmiňuje povinnosti, nýbrž práva evropských občanů. Vnitrostátní právní řády jsou naopak postaveny na více rozměrech státního občanství, když zejména v posledních letech vzrůstá role loajality ke státu, případně solidarity. Klíčovým problémem v judikatuře vztahující se ke státnímu občanství v EU tak vidím v hledání rovnováhy mezi právy a povinnostmi občanů členských států a odlišnými právy a povinnostmi unijních občanů, kteří toto občanství získali z titulu nabytí občanství členského státu. Situace, kdy unijní občan- ství supluje roli občanství vnitrostátního anebo kdy se stane nástrojem pro jiné nároky jednotlivců v členských státech (zejména pobytové a nároky na dávky – viz případy Chen a Zambrano ), sice podtrhuje myšlenku o autonomii unijního práva, ovšem osla- buje základní myšlenku komplementarity unijního občanství ve vztahu k občanství vnitrostátnímu. Je samozřejmě myslitelné, že by se členské státy dohodly na zcela au- tonomním pojetí unijního občanství s jednotným způsobem nabývání a pozbývání, konkretizovaným obsahem práv a povinností, doposud však tato zásadní rozhodnutí činil při absenci politické shody Soudní dvůr, jak bylo nastíněno, relativně nepředví- datelným způsobem. Druhá teze se týká tvrzené normativní uzavřenosti práva, která rovněž může být zpochybněna ilustrovanými případy. Podle Luhmannovy koncepce právní řády nemo- hou být měněny automaticky změnami vnějších okolností, je však otázkou, zda nor- mativní proměny unijního občanství v důsledku judikatury Soudního dvora vnímat jen jako skutkové okolnosti vedoucí k následné proměně vnitrostátního práva, anebo zda je není možné považovat za první krok této právní změny, která tak probíhá nezá- visle na politickém rozhodnutí občanů příslušného státu. Po rozhodnutích Evropského soudního dvora v případech Chen a Zambrano byla logickou reakcí Irska i Belgie změ- na vnitrostátní legislativy. V opačném případě oběma státům hrozil nekontrolovaný nárůst přistěhovalců, kteří by sice podle vnitrostátního práva nárok na pobyt nezískali, ovšem podle evropského práva ano. Zkoumaný americký případ naopak poukazuje na důležitou schopnost práva izo- lovat z množství faktů ty, které jsou právně relevantní. Přestože se v případu Hamdí pohybujeme na hraně mezi normalitou a výjimečným stavem, odpověď na otázku ap-

67 V podrobnostech viz příspěvek doc. Scheue.

25