SLP 12 (2017)

státního občanství ČR sice neznamená zásadně jinou koncepci právní úpravy státního občanství v ČR, přesto přinesl několik „novinek“, z nichž se zmíním o čtyřech. Za prvé – znamená podstatné procesní zpřesnění řízení ve věcech státního občan- ství, čímž reaguje na judikaturu zejména Nejvyššího správního soudu, který postupně tendoval k doktríně, že při splnění zákonných podmínek pro udělení státního občan- ství je na toto udělení právní nárok. A zákon č. 40/1993 Sb. byl přijat v rozjitřené atmosféře konce roku 1992, doslova pár dnů před zánikem ČSFR a nedalo se u něho předpokládat klidné připomínkové řízení, vydiskutovaný konsensus ani propracované detaily. Nový zákon jasně řekl, že na udělení státního občanství právní nárok není a dokonce zakotvil soudní výluku, je-li důvodem pro neudělení státního občanství ČR státobezpečnostní hledisko. Za druhé – přinesl dvojí režimv přístupu k udělení státního občanství ČR. Zjednodušené řízení pro občany EU a Švýcarské konfederace a „klasické“ řízení pro občany dalších států. Do kategorie „privilegovaných“ tak spadli i občané SR, kteří ale od 1. 1. 2014 ne- mají zvláštní režim z titulu bývalého společného československého státu. Určitá rezidua Československa a československého státního občanství však i v zákoně č. 186/2013 Sb. zůstala zohledněna. Za třetí – vytvořil konstrukci, že se na udělené státní občanství může dodatečně hle- dět, jako by uděleno nebylo. Vzhledem k dikci čl. 12 odst. 2 Ústavy ČR, podle něhož „nikdo nemůže být proti své vůli zbaven státního občanství (ČR), musel zákon lavíro- vat mezi konstrukcí, která by znamenala Ústavou zakázané zbavení státního občanství a konstrukcí, umožňující dodatečně (ve lhůtě 3 let) prohlásit, že státní občanství ČR nebylo uděleno (nevzniklo). Zákon tuto možnost připouští při podvodném jednání žadatele a sleduje tak „opravdový“ vztah mezi naturalizovaným občanem a Českou republikou. Za čtvrté (a to je vnímáno jako největší změna oproti předchozí zákonné úpravě) – umožnil vznik dvojího (vícerého) státního občanství, když jako podmínku pro udělení státního občanství ČR nepožaduje zánik dosavadního státního občanství žadatele. 150 Na druhé straně zákon zpřísnil podmínky udělení státního občanství ČR stanovením požadavků integrace do společnosti (z hlediska rodinného, pracovního, nebo sociál- ního) a prokázání znalosti nejen českého jazyka, ale i základních znalostí ústavního systému České republiky a základní orientaci v kulturně-společenských, zeměpisných a historických reáliích České republiky. Ze státobezpečnostního hlediska zákon výslovně v § 13 odst. 2 upravil, že státní ob- čanství České republiky nelze udělit žadateli, který ohrožuje bezpečnost státu, jeho svrcho- vanost a územní celistvost, demokratické základy, životy, zdraví, nebo majetkové hodnoty. Zákon tak na jedné straně ukládá odmítnout žadatele, který by představoval ohrožení 150 Ust. § 7 odst. 1 písm. b) zákona č. 40/1993 Sb.: „prokáže, že nabytím státního občanství České repub- liky pozbyde dosavadní státní občanství, nebo prokáže, že pozbyla dosavadní státní občanství, nejde-li o bezdomovce nebo osobu s přiznaným postavením uprchlíka na území České republiky“.

56

Made with FlippingBook Annual report