SLP 12 (2017)

vrátili nebo hodlají vrátit zpět. Takové osoby jsou považovány za značné bezpečnostní riziko a možné šiřitele nenávisti a státy řeší, jak na danou situaci reagovat. Povinnost věrnosti vůči svému státu je považována za jeden ze základních atributů stát- ního občanství. Náš příspěvek se věnuje otázkám, jak státy mohou čelit oněm vnímaným anebo i jen anticipovaným konfliktům loajalit u svých občanů. V našem zorném úhlu není jen přímý konflikt loajalit vůči dvěma (vícero) různým státům, může jít i o odpor vůči fundamentálním idejím vnitrostátního ústavního systému kvůli přesvědčení, že je nutné prosazovat ideje jiné. Souhrnně tedy budeme často hovořit o problému neloajality. V uplynulých letech řada států v Evropě i jinde ve světě oživila praxi odnímání státního občanství z důvodu jednání, které je vnímáno jako porušení principu loajality vůči státu. 214 Vlády prezentují tento krok často jako efektivní řešení a ono působí rázně a rozhodně coby prostředek ochrany státu. Není to však zdaleka jediná možnost, jak problém loajality či, lépe řečeno, jejího nedostatku, řešit. Nabízejí se i jiné možnosti, po- užitelné v situacích, kdy stát nechce nebo z různých důvodů nemůže přikročit k odnětí občanství. Co například omezit v určitých případech práva, která jsou se státním občan- stvím spojena a kde může neloajalita škodit, ale občanství zachovat? Jaké další alternativy státy mají a jak si stojí tyto alternativy vedle řešení spočívajícího v odnětí občanství? Základní pohled našeho příspěvku se soustředí na evropský právní prostor, v této otázce normovaný, mimo jiné, Evropskou úmluvou o státním občanství (dále též jen EÚSO), ale i dalšími relevantními mezinárodními normami, zejména Evropskou úmluvou o lidských právech (dále též jen EÚLP). Pohybujeme se tedy v právně velmi regulovaném teritoriálním prostoru. 215 Pohybujeme se také v prostoru, kde stále více 214 MACKLIN, A., BAUBÖCK, R. (eds.). The Return of Banishment: Do the New Denationalisation Policies Weaken Citizenship? RSCAS 2015/14 Robert Schuman Centre for Advanced Studies. EUDOCitizenship Observatory. Dostupné z: [cit. 2017-06-29] a KINDLOVÁ, M. Odnímání občanství a loajalita vůči státu. In: BÍLKOVÁ, V., KYSELA, J., ŠTURMA, P. (eds). Lidská práva a výjimečné stavy . Praha: Auditorium, 2016. 215 Pro ilustraci si můžeme porovnat přístup evropských zemí s tím, jak se k občanství staví jiné země: kupříkladu v roce 2013 rozhodl Ústavní soud Dominikánské republiky o tom, že za tamní občany jsou považováni pouze potomci rodičů s dominikánským občanstvím, či legálně pobývajících cizinců (srov. rozhodnutí Ústavního soudu Dominikánské republiky TC/0168/13 a několik následných rozhodnutí). Rozhodnutí bylo interpretováno mimo jiné zákonem tak, že osobám, které nesplňovaly daná kritéria mezi lety 1929–2010 (šlo zejména o občany s předky z Haiti), bylo odebráno občanství. Tento – pro evropský region nepředstavitelný – přístup byl shledán protiprávním z hlediska mezinárodního práva. Věcí se zabýval i Mezi-americký soud pro lidská práva, viz Case of Dominican and Haitian People Expelled v. the Dominican Republic z 28. 8. 2014. Na světě jsou i další oblasti, kde dochází ke značně problematic- kému přístupu k určitým kategoriím osob, kupříkladu Myanmar již po řadu let neuznává za své občany osoby z menšinové etnické skupiny Rohinga, kteří jsou tedy již po několik generací apatridy. Dle údajů Úřadu vysokého komisaře OSN pro uprchlíky bylo více než 800 000 osob z menšinové etnické skupi- ny Rohingů odmítnuta státní příslušnost Myanmaru zákonem z roku 1982, srov. UNHCR. A Special Report: Ending Statelessness within 10 years, s. 4, dostupné z: [cit. 2017-06-20].

78

Made with FlippingBook Annual report